Co byste měli vědět o aromaterapii?

Aromaterapie neboli léčení vonnými esencemi, je jedním ze směrů přírodních, tradičních, nebo chcete-li alternativních medicín a přístupů. O tom, že se tedy jedná léčbu vůní, kdy jsou vonné esence vstřebávány skrze nosní sliznici a ovlivňují mozková centra, není třeba sáhodlouze psát. Aromaterapie ale umí mnohem více, protože je skvěle uplatnitelná skrze masáž, koupel, nebo obklady – čichový vjem je rázem doplněn o vstřebávání esencí skrze kůži a jejich proniknutí do krve a do míst, kde mohou účinné látky působit.

S určitou renesancí aromaterapie a pokročilejšími výzkumy bylin a jejich působení (obecně, ne jen v oblasti aromaterapie) a větší dostupností (ne)kvalitních esencí ale vnímám i lehkovážnost, která se kolem aromaterapie vytvořila a s ní spojená rizika, kterým není nutné se vůbec vystavovat. Tato lehkovážnost ale bezpochyby vychází i z toho, že aromaterapie není jako alternativní směr brána vážně vědeckou obcí a proto není vybudován „respekt“ ani rámci laické společnosti. Stačí ale znát alespoň několik základních věcí.

Opatrnost vs. hledání nových cest

Zde se pochopitelně můžeme dostat do určitého rozkolu – v mnoha oblastech přírodních medicín a naturálního biohackingu zjišťujeme, že za slabším zdravím často stojí spíše naše zchoulostivělost a pohodlnost, že občas není od věci trochu přitlačit na pilu, že organismus často snese více, než se obecně doporučuje. Jenže v případě aromaterapie a obecně fytoterapie, užívání bylin, extraktů, nebo třeba tinktur tato rovnice neplatí a protože se jedná o „léčiva“, měla by být dávkována vědomě a pouze s ohledem na skutečnou potřebu v maximální potřebné míře a časovém úseku.

Nic ale není černobílé a rozhodně se nevyplácí říkat, že pokud jste silní, tak si zvládnete nalít deset kapek éteráku do pusy a nic s vám nestane a jestli jo, tak jste lemry. Rizika, která se mohou vyskytnout po boku její neuvážené aplikace se rozhodně netýkají jen slabých kusů. Jedná se totiž o poměrně silnou medicínu.

Medicínu ptáte se? Vždyť jsou to jen vůně!

Pokud se vás předchozí řádek týká a reagovali jste stejně, tento článek si určitě přečtěte.

PS: kromě pouček vás čekají i zajímavosti, takže se nemusíte bát jenom diktátu 🙂


1. Účinné látky – když vůně není pouze vůní

Aromaterapie je pochopitelně spojena s vnímáním krásných vůní, ať už květinových, pryskyřičných, nebo dřevitých. Každému je příjemná nějaká jiná. Jenže nositeli těchto vůní jsou vysoce účinné organické látky, obsažené v tělech rostlin, které dokážou kromě vůně způsobit v lidském organismu i další efekty.

Obecně řečeno se jedná o těkavé (éterické) sloučeniny, které se souhrnně označují jako silice. Nejčastěji jsou tvořeny celým koktejlem látek, obsahovat mohou terpeny, terpenové deriváty, uhlovodíky, alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny a další látky.

Mnohé z těchto látek jsou nositelem účinku bylin i v jiné formě jejich podání. Mnoho siličných drog (tak se říká bylinám obsahujícím značné množství těkavých látek) je proto využíváno při léčbě kašle a zánětů dýchacích cest, pro podporu trávení, nebo při léčbě střevních infekcí, a to i ve zcela jiných formách – např. nálevech.

Jsou to tedy právě silice, které jsou jedním z léčivých prvků v bylinách. Nutno ale dodat, že v celistvých bylinách jsou pohromadě i s dalšími účinnými látkami, které se do silic nemají šanci dostat (např. flavonoidy, třísloviny, nebo prostě jenom složitější sacharidy) a společně tvoří celkový léčebný efekt. Pokud je vytrhnete z kontextu, je s nimi potřeba zacházet mnohem obezřetněji a cíleně – to si ale můžete přečíst hned v dalším odstavci.


2. Síla – to nejcennější a nejkoncentrovanější z rostlin

Málokdo si skutečně uvědomuje tu sílu, která se skrývá v kapce esenciálního oleje.

Víte, kolik rostlinné biomasy (fuj, to zní fakt hrozně, jenže při tom množství to je skutečně „masa“) muselo být sklizeno a zpracováno, abyste si na konci mohli koupit jednu lahvičku esenciálního oleje? Víte, jak vypadá proces destilace esenciálních olejů a jak velký (nebo spíš) malý podíl z té celé masy a sady účinných látek se do lahvičky dostane?

Význam slova silice je zajímavý, je to totiž něco jako „duch“ – spirit. Proto se často hovoří o tom nejlepším a nejcennějším z rostliny. Je to ale to nejlepší pro rostlinu, pro její vlastní ochranu a konkurenceschopnost, je to její podstata, nebo je to to nejlepší pro nás? Proto mějte na paměti, jaké „zlato“ si v lahvičce domů z obchodu přinášíte a jak silným lékem pro vás může být. Protože teprve množství určuje jed a u esencí to platí dvojnásob.

Teprve uvědomění si toho množství bylin, dřeva, pryskyřice, nebo květů a jejich poměru k výslednému množství oleje vám umožní pochopit tu koncentrovanou sílu. A hlavně začnete EO chovat ve větší úctě.

Pár příkladů:

  • na 1 l esenciálního oleje z damašské růže připadá asi 5 t jejích okvětních pátků!
  • na 1 l esenciálního oleje z meduňky by padlo zase asi 7 t jejích květů..

Takto extrémní příklady se samozřejmě týkají hlavně vzácných EO, o kterých to vypovídá i jejich cena, tak jako tak je ale jasné, s jakou úctou byste nyní měli přistupovat k jediné kapičce EO.


3. Množství – méně je většinou více

S aromaterapií je fajn začínat opravdu zlehka, její síla a koncentrace EO je tomu maximálně nakloněna. Velmi snadno si totiž vybudujete toleranci, ze které se potom nesnadno vrací zpět a navíc není vůbec problém si vytvořit negativní emoční vazbu. Tím, že je aromaterapie natolik úzce spojena s naším vnímáním a limbickým centrem mozku, které je spojeno nejen s čichem, ale také s emocemi a dlouhodobou pamětí.

Právě to je jedním z důvodů, proč je tak snadné si propojit vzpomínky s čichovými vjemy, proč nás vůně jídla, nebo pracího prášku, které známe z dětství, dokáže vrátit o pár let zpět. Funguje to bohužel ale i obráceně a to nejen po stránce emocí, ale po stránce fyziologické.

Proto zkoušejte zlehka a zjišťujte, jak na jednotlivé EO reagujete, jaké pocity ve vás spouštějí, je vám vůně vůbec příjemná? Vyvolává ve vás nějaké fyzické pochody? Často totiž stačí přivonět k lahvičce, nebo přidat 1-2 kapky do aroma difuzéru a docílíte lepšího výsledku, než kdybyste do difuzéru vykapali kapek 10 a nechali se oslepit agresivním odérem, který v místnosti nastane. Stejné pravidlo potom platí pro aplikaci skrze kůži, oleje si proto míchejte v nižší koncentraci (pokud je nechcete používat jen na maličkém prostoru, pro ošetření apod.), přidat můžete vždy.


4. Nosné médium – jak s oleji zacházet?

Esenciální oleje by se neměly nanášet neředěné na kůži a rozhodně ne na sliznice! Existuje samozřejmě pár výjimek, jako jsou lokalizované aplikace na opar, pupínek apod. – nejlepším příkladem za všechny je užití neředěného esenciálního oleje z levandule, který je obvykle dobře tolerován a je vhodný i k hojení ran, rozhodně ale doporučuji být opatrná s množstvím. Bavíme se v podstatě o samotné kapce EO.

Kromě možné alergické reakce, podráždění, nebo otoku může dojít k nechtěnému zanesení oleje do očí, nebo na pleť, když si olej nakapete do dlaní, nebo na zápěstí. Sama mám velmi nepříjemnou zkušenost s koupelí s EO z červeného pomeranče, který jsem ve velmi hojném množství nakapala jen tak do vody a poté se do ní naložila. Ten pocit, že mi kůže sleze z těla (o intimních partiích ani nemluvě), byl k nezaplacení.

Ředění olejů ve vodě a dalších tekutinách na bázi vody tedy rozhodně není dobrý nápad a k žádnému ředění nedojde už z podstaty povahy této kapaliny. EO jsou látky hydrofobní (i přes to, že nejsou mastné) a ve vodě budou tvořit ucelené kapénky a následně budou ulpívat na kůži. Tohle je důležité si uvědomit ve chvíli, kdy se rozhodnete EO užívat vnitřně (více si o tom ale přečtěte v následujícím odstavci) a nakapete si ho třeba jen do džusu, vody, nebo si ho nedej bože nakapete rovnou do pusy!!

EO je proto víc než vhodné ředit v rostlinném oleji, obecně doporučovaná koncentrace se pohybuje v rozmezí – 1-3 % (záleží na druhu esenciálního oleje a obsažených látkách) a opravdu doporučuji se vždy držet spíše menšího množství, protože přidat můžete vždy.


5. Vnitřní užívání? – ano, ALE!

V poslední době se čím dál tím více setkávám s doporučeními o užívání EO vnitřně. Ano, tento směr skutečně existuje. Je ale fajn si k tomu „A“ – EO lze užívat vnitřně, přidat i „B“ – množství, koncentraci a formu podání by měl určit někdo, kdo tomu rozumí a zná vaši diagnózu a anamnézu.

Existují totiž dva aromaterapeutické přístupy.

U nás funguje tzv. anglická škola aromaterapie, která využívá schopnost EO prostupovat nosní sliznicí při jejich inhalaci, nejvíce jde ale cestou aromaterapeutických masáží a koupelí. Mnohem více se tu tedy klade důraz na multidimenzionální léčebný efekt – jak skrze fyzické, tak energetické tělo. Díky tomu je u nás prakticky „zakázáno“ užívat EO vnitřně – rozumějte tomu tak, že u nás certifikovaní a působící aromaterapeuté to nedělají, nedoporučují a nepodporují.

Existuje ale ještě škola francouzská, která využívá EO řekněme více racionálně, a to vnitřně ve formě přesně připravených nakapslovaných směsí. Nakládá s nimi tedy stejně jako s jakýmikoli jinými léčivy.

Důležitou informací ale je, že směsi k vnitřnímu užívání sestavuje někdo, kdo skutečně ví co dělá a nejedná se o „kapku oleje pod jazyk“. Ta většině lidí asi skutečně neuškodí, ale na druhou stranu ve většině případů ani příliš nepomůže, proto mi připadá zbytečné podstupovat rizika podráždění sliznic, nebo alergie.

Vnitřní užívání cílí často zejména na střevo, proto je třeba EO dopravit až tam, aby mohly plnit svou funkci. Na trhu je možné sehnat gelové kapsle s EO, buďte si ale vědomi kontraindikací a toho, co děláte, případně vyhledejte odborné poradenství.

Opatrnost pak patří i k aplikaci EO na sliznice – například dásně. I zde EO raději řeďte, mohou být velmi přínosné a byla by škoda narazit hned na špatnou zkušenost a vybudovat si averzi.


6. Pozor na kontraindikace

Stejně jako je omezeno užívání bylinných nálevů, odvarů a extraktů, je omezeno i užívání aromaterapie. Konkrétně se jedná o kontraindikované jednotlivé EO v určitých zdravotních stavech, těhotenství a kojení, nebo věkové kategorii.

Pokud tedy pracujete s aromaterapií, vřele doporučuji si zvědomit alespoň základní věci:

  • budou se v prostoru, kde budu pracovat s EO, vyskytovat nějaké děti? Jak budou staré?
  • budou se v prostoru, kde budu pracovat s EO, vyskytovat nějací další dospělí lidé? Vím dostatek informací o jejich zdravotním stavu?
  • nejsem třeba těhotná?
  • užívám nějaké léky?
  • trpím výraznými zdravotními komplikacemi, jako jsou alergie, astma, výrazně vysoký nebo nízký krevní tlak apod?

Možná si řeknete, že je to přehnané, zamyslete se ale nad tím, kolikrát jste třeba přišli do čekárny, lobby welness centra, do sauny, nebo na jógu a cítili jste vonné esence. Ptal se vás někdo, jestli je to v pořádku? Nebo třeba i jen na to, jestli je vám to příjemné?

Uvažujte nad esencemi jako nad léčivy. Ty byste taky nepodali každému jen tak na potkání, natož těhotné, nebo kojící ženě, nebo malému dítěti.

Rozebírat jednotlivé kontraindikace by bylo skutečně na dlouho, uvedu ale alespoň několik příkladů:
  • EO z máty – u dětí může způsobit prudkou alergickou reakci, otok hlasivek a v nejhorším případě i udušení. Alergická reakce je poměrně častá i u dospělých. Tento efekt se ale může týkat i mnoha dalších EO z bylin z čeledi hluchavkovitých, opatrní proto buďte hlavně u oregana.
  • EO ze šalvěje – u těhotných žen může způsobit potrat, u kojících matek prostupuje do mléka. U dětí může způsobit epileptický záchvat. Na vině je thujon, který dokáže prostupovat mozkovou bariérou. To stejné platí i pro nálev ze šalvěje!
  • EO z citrusů – způsobují fototoxicitu, dejte si proto pozor na opalování těch partií těla, které jste opečovávali těmito EO. Počkejte alespoň 24 hodin, raději ale déle, mohly by vám zůstat nepěkné pigmentové skvrny.

Pokud chcete znát kontraindikace a dávkování EO, které máte doma, doporučuji příručku Nobilis Tillia, nebo vhodnou aromaterapeutickou literaturu. Tento krok nepodceňujte a buďte si jistí hlavně vy sami – ani zdánliví odborníci to vědět a ctít rozhodně nemusí.


7. Kvalita je základ, pozor na podvodníky

Esenciální oleje bohužel patří mezi běžně falšované produkty. Jejich výroba je náročná – od pěstování, přes zpracování až po distribuci. Povědomí veřejnosti o náležitostech, které by měly EO splňovat a možnosti, jak si může zákazník ověřit jejich kvalitu, jsou v praktické rovině nulové.

Na lahvičce s férovým esenciálním olejem byste se proto měli dozvědět tyto informace:

  • český (případně jiný, podle toho kde nakupujete) název původní byliny
  • latinský název původní byliny
  • množství EO
  • „složení“ – prakticky neexistuje. Jedná se pouze o esenciální olej z dané byliny, maximálně se můžete setkat s výpisem dominantních částí silice (např. limonen, chamazulen apod.)
  • datum expirace

Pokud se naopak setkáte s:

  • pojmenováním vonný olej, vonná silice
  • oleji se složením obsahující rostlinné oleje, alkohol, syntetické látky apod.
  • oleji v cenové hladině desítek korun
  • prošlými oleji
  • oleji v bílém skle nebo plastu apod.

NEBRAT!!!


Rozmohl se nám tu takový nešvar – fancy certifikace a závratná cena

Kvalitní esenciální oleje pochopitelně nejsou zrovna levnou záležitostí. Vše má ale své meze!

Správný EO se vyrábí destilací, případně lisováním a pokud je výsledným produktem esenciální olej, jedná se o esenciální olej využitelný v jakékoli aromaterapeutické praxi. Podmínkou je pochopitelně i správné balení a skladování, u fér společností to tak ale zpravidla je.

Jednoduše řečeno – buď se jedná o esenciální olej, nebo ne!

Dnes se ale můžete setkat s krásnou kličkou v podobě „esenciálního oleje terapeutické kvality“. To je certifikace, kterou si nechala zavést jistá multi level společnost a jako mor se tahle záležitost rozšířila i k ostatním ML společnostem. Výsledkem pak je lepší marketing a pochopitelně i vyšší cena, která je vysoká už jen díky principu fungování těchto společností.

Vřele tedy doporučuji prověřovat si prodejce a buďte si jistí, že ceny EO se pak pohybují na podobné linii. Pro příklad: 10 ml EO z citronu se pohybuje okolo 150 Kč. 5 ml EO z růže s certifikací OTTO (nejkvalitnější možná a oficiální záruka kvality a hlavně původu) bude stát okolo 3000 Kč. U ML firem se ale běžně setkáte s více než dvoj- až třínásobnými cenami!!).

BIO kvalita?

Sehnat lze i EO v BIO kvalitě, rozhodně doporučuji si je otestovat a porovnat s nebio variantami. I přes to, že při výrobě EO prakticky není možné, aby pesticidy a jiné chemické látky používané v zemědělství prostoupily do výsledného produktu, je možné, že rostliny pěstované v BIO zemědělství budou obsahovat více účinných látek a celkový koktejl bude hutnější a lepší.

Samostatnou kapitolou jsou pak EO z divokých rostlin, jejichž terapeutické účinky bývají nejvyšší. Tak to je ale u všech rostlinných léčiv pocházejících z adekvátních podmínek.


Aromaterapie je nádherná věda, která poskytuje úžasné léčení, napojení, splynutí..

V této oblasti si navíc můžete hrát i s předchůdcem aromaterapie – vykuřováním bylin, dřev a vytvářením posvátných očistných a léčivých dýmů.

Doporučuji k nim přistupovat s velkou úctou, určitou racionalitou, ale i s intuicí a otevřeným srdcem. Jedině vaše pocity vám řeknou, co je pro vás nejlepší a co je třeba harmonizovat, nebo naopak upozorní na to, do čeho zasahovat třeba není.