Zápisky z duše: ego jako sabotér

Odkud pramení naše strachy? Proč často nejsme schopni překonat překážky, které se ostatním zdají být zanedbatelné, nebo dokonce neexistující?

Důvodů, proč máme nějak nastavenou hlavu, jedeme podle určitých programů a s některými věcmi se dokážeme srovnat jednoduše a s jinými složitě, je mnoho. Něco bezesporu vyplývá z naší výchovy, z raných prožitků, dětských křivd, traumat, rodinných a sociálních vztahů. Mnoho věcí je pak už ale jen pokračováním práce našeho ega.

Většina strachů, obav, bloků… totiž pramení právě z našeho ega. Jakže ptáš se? Vždyť ego je spojováno spíš s naší arogancí a sobeckostí, v lepším případě se silnou osobností.

Jenže ego nás také chrání, ne ale tak, jak bychom si mysleli. Přesněji řečeno chrání hlavně sebe.

Ego se nás snaží držet v bezpečné zóně, což může znamenat setrvání ve svých starých „dobrých“ zvycích, programech, rituálech… Nic moc neměnit, nepřeprogramovávat, moc se neposouvat. O výsledku pak právě rozhodne to, jak jsme se formovali během dětství a dospívání a co pro naše ego ta bezpečná zóna vlastně znamená. Věřím, že pro někoho to pak bude orientace na úspěch, práci, výkon, protože ego zná právě tohle, pro jiné to ale bude život hodně při zemi, spíše v obavách z neúspěchu, díky kterým se často ani do ničeho nepouštíme, protože kdo nic nezkusí, nic nezkazí.

Jsme multidimenzionální bytosti, naše jednání, myšlení a prožívání nepramení pouze z jednoho aspektu. Je výsledkem toho, co cítíme v srdci, toho, do čeho nás uzavírají hranice mysli, toho, co je posláním ducha.


PROČ to ale ego dělá? Vždyť je naší součástí.

Protože se bojí o svou vlastní existenci.

Tohle je určitě podáno hodně zjednodušeně, nejsem ani psycholog, ani odborník na lidskou duši. Ale čerpám hodně z vlastních zkušeností, z toho, čím jsem si sama prošla, co jsem se naučila, vypozorovala, a především z toho, jak a kam jsem se posunula. Tento článek je tak spíše vyjádřením vlastní duše, utříděním vlastních myšlenek, neberte ho jako přesný návod na štěstí a změnu. Každý jsme jiný a procházíme si jinými stavy, transformacemi, každý máme jiný úděl a cíl, a hlavně jinou minulost, zkušenosti a jinak rozvinuté vědomí. Na co jsem připravená já nemusí ladit s tím, na co jste připravení vy. Možná vám ale tento text pomůže se změnou perspektivy.


V minulosti jsem rozhodně nebyla psychicky a emocionálně stabilní člověk, moje cesta byla hodně klikatá a nikdy jsem přesně nevěděla, co mám vlastně dělat. Jistě, byť svou minulost subjektivně vnímám jako složitou, v porovnání s těžkými životy a osudy jiných lidí by to nebylo nic. Ale o tom to právě je – vaše subjektivní strachy, nesnáze a beznaděj, nedokáže pochopit nikdo, formuje je naše vlastní hlava.

V průběhu posledních zhruba tří let jsem začala postupně a pomalu přicházet na to, proč se mi v životě některé věci dějí tak, jak se dějí. Proč si stojím sama v cestě za štěstím? Proč nejsem schopná zmobilizovat své síly, vzít vědomosti, které mám a přetvořit je v něco, co mi přinese spokojenost i hojnost? Proč se stále trápím v práci, která mě nebaví, netěší a vlastně mi už ani nejde? Vždyť to je jako bych chtěla sama sobě ublížit, sama sebe sabotovat, ponížit a poslat do beznaděje.

Pokud mi rozumíte a víte o čem mluvím, jistě taky víte, jak je složité tohle s někým sdílet a myslet si, že vám porozumí. A to je právě ten problém našeho ega a vzorců, podle kterých fungujeme. Každého z nás pustí jen do vlastních vymezených hranic.

Moje ego mě dlouho drželo v režimu:

Hele…správně je, mít hodně vědomostí, hodně se učit a znát správné odpovědi. Není dobré chybovat. Chtít cokoli pro sebe, je sobectví, měla bys myslet hlavně na druhé. A prosímtě! Hlavně neodmlouvej a nehádej se, musíš všechno řešit diplomaticky.

Proč mě v tom drželo? Protože jsem v tomhle byla vychovaná. A rozhodně to nehodnotím negativně, rodiče ze mě chtěli mít slušné děvče, sami tak byli vychovaní a dělali vše s nejlepším vědomím a svědomím a láskou. Následkem byl ale strach z neúspěchu a pádu. Protože když jsem zjistila, že pro svou spokojenost a naplnění se budu muset vydat úplně jinou cestou (studium a práce) než jsem se už vydala a budu muset vykročit do neznáma, kde je sakra co pokazit, moje ego dostalo záchvat paniky.

Co začalo ego dělat?

Podsouvat mi sebedestruktivní myšlenky. Nejsi na to dost dobrá, neumíš to a brzy na to někdo příjde. Zjistí, že neznáš všechny odpovědi, že nemáš všechny vědomosti, vysměje se ti a rozkřičí to do světa. V práci nemůžeš říct, že se ti něco nelíbí, že ti vadí takový způsob jednání a myšlení. Budou si o tobě myslet, že jsi potížistka, že jsi líná, chceš jen peníze bez práce a pořád si stěžuješ. Radši zpytuj svoje svědomí – je s tebou něco zásadně špatně. I ostatní lidé chodí do práce, kterou nemají rádi a vydrží to. Je to tak normální, je to správné a zodpovědné. Tak mlč, zatni zuby a vydrž to. Zvykneš si.

Je jasné, že takhle to nejde dlouho vydržet. Stát se může třeba tohle:

  • Vybouchnete, zhroutíte se, nebo upadnete do deprese. Ale budete někde mezi, v prázdnotě, ze které se budou další kroky formovat jen velmi těžko. Ego panikaří a dává vám to pěkně sežrat.
  • Nakonec se zlomíte, zahořknete, upadnete do hodně nízkých úrovní vědomí a splynete se spící většinou. Ego si bude vrnět blahem.
  • A nebo lépe, začnete rozbalovat slupky svého ducha a srdce, budete hledat uzíky a šmodrchance, budete narážet na své strachy a budete rozmlouvat sami se sebou, nebo se svým egem. A tomu se to moc líbit nebude.

Jak jsem si začala povídat s vlastním egem

Jednou se mi začaly do hlavy vkrádat hodně nepříjemné představy a myšlenky. Postupně se to stupňovalo, pestrost hnusných představ byla větší, přidávalo se bušení srdce a strach a bohužel taky určitý zpátečnický přístup. Raději se nepouštět do věcí, které mohou nést riziko neúspěchu.

V takovou chvíli je ale fajn se zastavit a zeptat se sám sebe – nebo přesněji řečeno svého ega, proč vám tam tyhle věci posílá. Co tím sleduješ? Co mi tím chceš naznačit? Copak nechceš abychom byli oba spokojení? Vždyť jsi mou součástí a jestli mě doženeš do úzkých a budu to chtít skoncovat, stáhnu tě s sebou.

Egu se to zpočátku líbit nebude a bude se vás snažit přechytračit. Pokud ale vytrváte a budete hledat další způsoby, jak otázky pokládat a jak najít jádro problému, brzy najdete kompromis a ego se nechá snadněji utišit.

Cílem určitě není být na vlastní ego zlý, chtít ho odvrhnout, zahnat, nebo zabít. Je součástí nás samých a stejně jako cokoli jiného i ono si zaslouží pozornost, lásku a přijetí. Ne ale bezpodmínečně a za všech podmínek.

Je vtipné, že čím lépe dokážete s egem komunikovat a s tím, jak se budete posouvat na úrovni vědomí, bude hlas ega slábnout, současně se ale může změnit i jeho taktika. To že budete vědomější totiž neznamená, že zcela zapomenete na strach, vztek, závist a další emoce nízkých vibrací. Je normální je cítit, je normální je občas prožívat, záležet ale bude na tom, jakým způsobem je budete používat a kam je budete mířit a proč. Když se to stane, je opět dobré se zastavit a zamyslet se nad tím, proč mě daná situace naštvala, nebo vyděsila a jestli to náhodou není zase opět část mě samého, kdo je jejím spouštěčem. Zrcadlo.

Ego se dere i do snů

Ve snech je poměrně snadné odhalit práci ega. Strachy, obavy, černé myšlenky.

A proto bych chtěla sepsat svůj sen z poslední noci, protože na něm jde krásně ukázat to, jak jde s vlastní myslí pracovat.

Sedím na zahradě s přáteli a v pozadí vidím jezírko, na kterém plují dokola velké barevné želvy. Celá situace mě hodně zaujala, protože takové želvy jsem nikdy neviděla, a tak jsme se rozhodli jít je prozkoumat zblízka. Máme s sebou i našeho kocoura Augustýna (znáte z IG :D) a toho to samozřejmě velice zajímá, proto k želvám do jezírka skočí a chce si s nimi hrát. Jenže želva ho chytne packou (asi se tomu u želvy říká jinak než packa…) a stáhne ho pod vodu, chce ho utopit. Na nic nečekám a skáču do vody kocoura zachránit, nejdřív mi to moc nejde, protože mě želva odstrkuje, nakonec ale kocoura vytáhnu. Ten vyklopí pár litrů vody a za chvilku začne dýchat. Vše je v pohodě.

Jenže když jsem se vzbudila, moje srdce bylo sevřené strachy a bušilo jako o závod. Na nic jsem nečekala a zeptala se:

O co ti jde? Co mi chceš tímhle zase ukázat? Myslíš si snad, že když budu pořád z něčeho vyděšená, že budu i spokojená? Myslíš, že pak budeme spokojení oba?

Odpověď přišla:

Budeš zodpovědnější.

To se mi ale nelíbilo, protože už dávno nevěřím na tenhle zpátečnický způsob myšlení, nechci ho:

Takže ty si myslíš, že když budu k lidem, svým blízkým, rodině, zvířatům, přistupovat se strachem, se strachem z toho, abych o ně nepřišla, aby se jim něco náhodou nestalo, budu i zodpovědnější? Budu snad kvůli tomu v budoucnu lépe vychovávat své děti? Budu se lépe starat o své věci, když se o ně budu bát? Nemyslím si. Strach není něco, co by mělo formovat mé snahy, mou cestu a mé vnímání.

Dobrou.

Klid a spánek přišel prakticky hned.

Takováto vnitřní práce není něco, co by šlo naordinovat, není to něco, co by šlo provádět na počkání a mělo instantní efekt. Resp. on ten efekt klidně instantní bude, ale bude to pouhý střípek z větší skládačky. Ale o nic méně důležitý. Jen je třeba vytrvat a být k sobě ohleduplný, poznat, kdy nás chce ego jen stáhnout zpátky do jeskyně, ve které se sice nic neděje, ale se nic nepokazí, nebo kdy jsou pochyby opodstatněné a jsou spíš výsledkem upozornění naší intuice, našeho strážného anděla, průvodce… říkejte mu jak je jen libo… že tudy cesta nevede a měli bychom být obezřetní.

Nechápejte mě špatně. Myslím si (vím to), že ego potřebujeme, potřebujeme ho pro přežití v tomto světě, v této době a systému. Potřebujeme ho pro to, abychom zůstali nohama na zemi. To ale neznamená, že bychom se jím měli nechat ovládat a vláčet ode zdi ke zdi. Rozpouštění ega je něco, čím se zabývá mnoho psychonautů, myslím, že to je vlastně samotným cílem rozšiřování vědomí, práce s medicínami. Sama jsem zažila krásné smíření ega a svého vlastního já, byla to situace, která mi určitě hodně pomohla v další práci a postupu. Žádoucí je ale spíše jeho přeprogramování, ne ultimátní smrt. A určitě není vždy třeba sahat hned po psychedelikách, velkou část práce lze odvést v běžném rozpoložení, vědomě, v meditaci, ve snu..tak jak vám to vyhovuje.

Přijetí skutečnosti, že ego je dobrým rádcem, ale špatným pánem a může (a mělo by) působit vedle toho, co nám říká srdce, je klíčem ke svobodnějšímu rozhodování a plynutí s proudem.

Terapie přírodou

Jakou službu udělá pobyt v přírodě vaší psychice? Příroda léčí – takto jednoduše by to šlo shrnout. Proč tomu ale skutečně tak je?

Ten pocit zná asi každý, byť ho třeba není možné slovy vystihnout. Když vyjedete ven z města, snadno zapomenete na své trable, koupete se ve slunečním svitu, posloucháte zpěv ptáků, šumění větru ve větvích stromů a cítíte vůni lesa. A je vám zkrátka lépe. Touto otázkou se ale nejen v posledních letech zabývá i velké množství vědců, zejména pak psychologů, protože se ukazuje, že pobyt v přírodě přináší velké benefity zejména lidem s psychickými problémy, jako jsou deprese a úzkosti.

Pobyt v přírodě jako psychická optimalizace

Léčivého a zklidňujícího efektu přírody jsou si již dlouhé roky vědomi zejména obyvatelé Japonska, Korei a dalších asijských zemí a není proto náhodou, že tyto metody shrnuli pod přístup zvaný Shinrin Yoku neboli lesní terapie, či poeticky lesní koupel. A právě na něm stojí velké množství výzkumů [R, R].

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-3.png.
Přírodní terapie a Shinrin Yoku

Pod Shinrin Yoku si lze představit mnohé, od prostých procházek v lese, přes chůzi na boso a vědomý grounding, přes objímání stromů až po vědomé dýchání, dechová cvičení a meditace, a skvělé je, že ho lze praktikovat i v našich podmínkách a přístupný je prakticky každému. A ne nadarmo se tak snažíme podněcovat lidi k vítání slunce a pozorování jeho západů, nebo dělání si pracovních pauz venku na slunci, na trávě, v parku. Tedy pokud o to mají sami zájem.

Velkým problémem depresivních a úzkostných stavů je totiž často ztráta motivace a vláda apatie, která může nabýt až takových rozměrů, že člověk nemá zájem naprosto o nic, ani o takovou „banalitu“, jako je opuštění svého bytu či domu a podniknutí procházky, nebo jen ranní vystavování se slunci. V takovou chvíli je to ale právě opětovné navázání kontaktu s vnějším prostředím, které vytvoří potřebný odrazový můstek a stane se prostředkem naturální optimalizace mozkové biochemie.

Ukazuje se, že je to právě odtržení se od našeho přirozeného prostředí a izolace v nepřirozených a stresových podmínkách, které často stojí na počátku životní nespokojenosti, nesouladu a rozvoje psychických poruch [R]. Skeptici by nyní mohli namítnout, že přeci ale není možné, aby všichni naráz opustili svá zaměstnání, život v městech a aglomeracích a odebrali se vstříc poustevnickému stylu života. A to je jistě pravda, klíčem je ale rovnováha.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-5.png.

Jak můžete začít aplikovat terapii přírodou?

Ne každý má to štěstí, že má k dispozici přírodu hned za svým domem a může v ní kdykoli zchladit hlavu. Možnosti jsou ale vždy a pro všechny:


  • Začněte ranním vystavováním se slunci – stačí posedět u otevřeného okna, vyběhnout ven a dopřát si pár minut chladu a světla. Výsledkem bude zvýšení sekrece dopaminu, který je klíčový pro získání potřebné motivace a chuti do života. A pokud to spojíte i s otužováním, opět se dostanete o krok blíže proměnlivému přirozenému prostředí.
  • Zařazujte pracovní pauzy – ne v kuchyňce na kávě, ale venku, na denním světle. Pokud máte v práci k dispozici dvůr, nebo společnou zahradu či park, považujte se za šťastlivce a využívejte této možnosti. I ta káva, vypitá na slunci, bude mít hned lepší efekt.
  • Každý den si dopřejte procházku – stačí se projít po parku, ideálně na boso, na chvíli v klidu posedět, či meditovat.
  • Dělejte výlety do přírody – ať už na chalupu, nebo prostě někam do lesa. Pokud se vám to zdá časově příliš náročné, dejte tomu alespoň šanci, protože sílu, kterou vám to vrátí zpět, budete moci hned zužitkovat v práci či osobním životě.
  • Jeďte na dovolenou do přírodního prostředí – ne každý je dobrodruh, taková dovolená ale nemusí hned znamenat táboření na divoko v lese. Stačí ale, když vyrazíte na místo, které nedisponuje všemi vymoženostmi moderní civilizace. Nebude vás to svádět k životu v zajetých kolejích a o to více si užijete přirozené venkovní prostředí.
  • Zahradničte – pokud vás to táhne, zkuste začít pěstovat rostliny, ať už doma v truhlíku, na komunitní zahradě, které vznikají v mnoha městech, nebo doma na poli. Nejenže při tom dokonale vypnete, ale také budete mít dobrý pocit, že děláte něco pro své zdraví a obživu.
  • Life hack – zajímavé je, že pozitivní přínos má i pouhé pozorování přírodních scenérií [R], proto není od věci, se v práci a doma obklopovat pokojovými rostlinami, nebo si čas od času pustit dokument o přírodě (no joke). Rozhodně vám to na klidu přidá víc než sledování zpráv, politických debat, nebo akčních filmů, o kterých si možná myslíte, že vám pomohou se vyventilovat, ve skutečnosti vás ale spíš ještě více utvrdí v negativních postojích a myšlenkách.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-6.png.

Jaké efekty přináší pobyt v přírodě?

Kromě celkového subjektivního zklidnění a relaxace, zmírnění nebo vymizení úzkostných stavů a negativních myšlenek můžete od pobytu v přírodě očekávat i reálně měřitelné změny, často se jedná o zlepšení markerů a rizikových faktorů mnoha civilizačních onemocnění, patří mezi ně například:


  • Snížení krevního tlaku a tepové frekvence [R], které jdou běžně ruku v ruce s chronickým stresem a přetrváváním v režimu sympatické aktivace.
  • Zvýšení sekrece serotoninu [R], který je hormonem štěstí a dobré nálady a jeho nízká hladina je velmi častá u osob s depresivní poruchou osobnosti
  • Snížení hladiny kortizolu [R]
  • Zlepšení pozornosti a mentálního výkonu [R], což můžete ocenit zejména po návratu z pracovní pauzy či procházky, práce vám půjde lépe od ruky a budete se lépe soustředit
  • Zlepšení paměti [R], která trpí nejen u osob trpících úzkostmi a depresemi, ale i u běžné vystresované populace
  • Zvýšení aktivity mozkových alfa vln [R, R], které jsou spojeny se stavem relaxované bdělosti
Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-4.png.

Zajímavé je pak pozorovat to, že většině lidí tyto benefity nepřinese volný čas, nebo procházky strávené v městském prostředí, které je plné tvrdých podnětů a stresorů a takový čas často vede spíše k prohloubení negativních stavů [R].


Vše se ale nemusí točit jen kolem psychiky, pobyt v přírodě přináší benefit i pro fyzické zdraví.

Už jen tím, že snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci a kortizol značně přispívá ke snižování rizika civilizačních onemocnění. Nezůstává ale jen u toho, pozorovat totiž lze i snižování celkové tělesné zánětlivosti a zlepšení imunitního systému (pokles záněntlivých cytokinů a zvýšená aktivace NK buněk – přirození zabijáci v první linii našeho obranného systému, které jsou klíčové pro posílení a správné fungování imunitního systému [R, R]).

Jednou ze zajímavých teorií, proč tomu tak je, je přítomnost a vdechování těkavých látek (esenciálních olejů), které se uvolňují z kůry, jehlic a listů stromů a z přítomných bylin. Pochopitelně tedy bude hrát roli i to, jakou dobu si pro procházku vyberete, opět se ale vracíme k benefitům spojení přírody a slunečního svitu, který umožňuje zvýšené uvolňování těchto látek.

Mindfulness a prohlubování pozitivních efektů

Mindfulness a prožívání přítomného okamžiku je v současnosti často skloňovaný, a často až znásilňovaný termín. Pravdou ale je, že něco do sebe má a ať už trpíte psychickými problémy, nebo jste v pohodě, ale rádi byste posílili svůj well-being, může pro vás být velmi přínosné.

A právě praktikování jeho technik – zejména dechových cvičení a meditace, ale klidně i jen klidného rozjímání za chůze, přináší hlubší propojení se svou podstatou, rozpouštění negativních myšlenkových vzorců a komplexů [R]. Klesá nepřátelskost, nové myšlenky se snáze dostávají na povrch a roste i celková spokojenost a životní energie. Tohle všechno může být velkým benefitem zejména v situaci, kdy nejste schopni být sami se sebou (to je bohužel situace běžná pro velkou část populace, která vyvolává neustálou potřebu fixace na ostatní lidi, věci a akci). Pokud se tedy chcete naučit meditovat, nalézt intuici, nebo jen utišit myšlenky, ideální bude, když začnete venku, na nějakém krásném místě.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-2.png.

Navození spojení sám se sebou vám pak pomůže v nalezení toho skutečného, vnitřního štěstí a stane se tolik potřebným odrazovým můstkem pro osobní růst, seberealizaci a naplnění.

Pokud tedy hledáte způsob, jak začít řešit psychické problémy, špatnou náladu, nedostatek energie, nebo chcete jen balancovat hektický životní styl, začněte třeba právě tady. Ne nadarmo je lesní a přírodní terapie nadějnou léčbou či spoluléčbou psychických onemocnění [R, R] a oceníte jí tím více, čím hůře se cítíte.