Dovolená na horách jako dokonalý restart života ve městě


Mohli byste mě poslat do luxusního přímořského letoviska, mohli byste mě poslat do Říma, nebo do New Yorku, nikde bych se ale necítila tak dobře, jako v horách.

Proč je tu tento článek jako první? V mnohém mě, Janu, i nás oba s Jirkou, vystihuje. Popisuje náš náhled na život, přístup ke zdravému životnímu stylu a poukazuje na naše zájmy a potřeby. Zkrátka se jedná o nám oběma velmi blízké téma, které se může hodit jako lehký start, ale nebojte, brzy se o nás dozvíte mnohem více 

Znáte takový ten pocit, že víte, že někam skutečně patříte? Že se tam cítíte doma, ať už skutečně, nebo spirituálně? Já tenhle pocit zažívám ve vysokých horách, ale také v severských zemích. Jako malá jsem záviděla dětem z horských měst, že tam žijí normálně, že mohou běhat po kopcích, lézt po skalách, prozkoumávat a blbnout a v zimě lyžovat každý den, ale já se tam mohu vracet jen dvakrát to roka. A teď to v podstatě není jinak, s tím rozdílem, že když cítím potřebu, mohu se tam vydat na ozdravnou dovolenou a ten pocit duševního spojení si dopřát.

Když pak týden v horách pojmu rozumně, jako teď naposledy, kdy jsme vyměnili přechod celého hřebene na těžko (se všemi věcmi na zádech) za jednodenní túry, jedná se o skvělou očistu těla i psychiky a možnost, jak načerpat nové síly na další práci a život ve městě.

Moje horská rutina

Poslední dovolenou tohoto typu jsme strávili ve slovenských Roháčích a každý den jsem se snažila nastartovat naprosto stejně. Možná si říkáte, proč se takto trýznit a cepovat na dovolené, pro mě už je ale ranní rutina natolik důležitým prvkem dne, který ovlivňuje celé moje následné rozpoložení a výkonnost, že to vnímám zcela opačně. Ranní rutina je pro mě dobrým startem, při kterém mám krom nabití energie také prostor pro uvolnění myšlenek, vytříbení mysli a plánování.

Každé ráno tak začínalo šálkem zeleného čaje a suplementací a následným výstupem křížovou cestou na přilehlý kopec. Tam jsem prováděla dechové cvičení a meditaci, což jsou věci, které vás skvěle energizují a zharmonizují mysl. Po návratu dolů jsem se zpravidla naložila do ledového potoka (nebo to nahradila studenou sprchou), ve kterém jsem pokračovala s dechovým cvičením (pomůže to nevnímat chlad, užít si „bolest“ a zároveň prohloubit celý prožitek).

Pak už zbývala jen snídaně a odchod na túru – nejpozději do osmi hodin ráno, ale ideálně dříve. Existuje totiž jen málo blbějších nápadů, než vyrážet na hřeben pozdě dopoledne a pak se divit, že vás zastihne bouřka, nebo že se vrátíte za tmy.

Vědomý přístup

Přímo v horách je pak super si meditaci, nebo alespoň chvíli klidu sám se sebou zopakovat – pokud vás tedy netlačí čas a počasí. Vřele tedy doporučuji zout si boty a chvíli si sednout, nebo lehnout na zem, zavřít oči a cítit tu zcela jinou a silnou energii, kterou hory vyzařují.

Když už vypadnete z města, snažte se v horách co nejvíce propojovat s přírodou a přirozeným prostředím. Jedině tak dokážete změnit zažité vzorce a skutečně si odpočinete. Jednou ze skvělých metod zvyšování vědomé pozornosti je třeba chůze na boso. Není nutné bosky projít celý horský hřeben, zvlášť pokud na takovou chůzi nejsou vaše nohy zvyklé, není ale od věci, si v příhodných pasážích boty vyzout a skutečně se plně soustředit na to jediné, co v tu chvíli děláte – na chůzi jako takovou. Nejen že přestanete dupat jako slon kámen nekámen, ale budete také zlepšovat své pohybové vzorce. Grounding – uzemňování, je pak třešničkou na dortu, protože jeho léčebný efekt je skutečně nezanedbatelný (o tom se ale rozepíšu v samostatném článku).

Dodržování rutin pak není od věci ani při horských přechodech na těžko, jejich efekt bude o to větší, protože v takovém režimu většinou tvrdě respektujete svůj cirkadiální rytmus a chodíte spát a vstáváte podle západu a východu slunce.

Co jíst?

Není to jen světlo, vzduch a energie hor, ze které může být člověk živ (no ačkoli..).

Jídlo na horách bývá oříšek. V rámci úspory váhy, kterou na zádech táhnete, a prostoru v krosně pak často jíte věci, ke kterým se jen neradi přiznáte. Mohou to být různé instantní dobroty, konzervy a další lahůdky. Jde to ale dělat i jinak.

Osobně se snažím dodržovat několik zásad:

Vydatná snídaně

Snídani si na horách dávám i pokud normálně snídaním moc neholduji. Zakládám jí hlavně na tucích a bílkovinách a snažím se vyhnout velkému množství sacharidů. Dříve jsem na horách snídala hromadu sladké granoly zalité mlékem (ještě navíc ze sušeného polotovaru) v domnění, že to bude to pravé pro energii na celý den, ale v prvním kopci jsem měla co dělat s tím, aby mě snídaně kvapně neopustila stejnou cestou, kterou vešla dovnitř.

Nejlepší tak je dát si pořádnou porci vajíček, což nebývá problém, pokud přebýváte na jednom místě. Pokud nosíte vše na zádech, ideální je přibalit si dobrou klobásu, sušené maso, kus tvrdého sýra, ořechy a další podobné věci, které několik dní bez problémů vydrží a dodají vám potřebnou energii a sílu, která na rozdíl od müsli fakt vydrží. Dobrou volbou bude ale i kvalitní syrovátkový, nebo veganský protein, či shake.

Přes den nechte zažívání odpočívat

Lidé se prý na horách diferencují do dvou skupin – na lvy a vrabce. Lvi jedí málokdy, ale zato hodně, vrabci jedí sice málo, ale velmi často.

Já jsem rozhodně spíš lev, a proto přes den moc nejím – buď zůstávám na vodě, nebo si dám kus ovoce – čerstvého, nebo hrst sušeného, nebo hrst ořechů. Pohyb v horách vždy pojímám i jako očistu a v zápalu chůze (a dost možná i díky absenci stresu a přítomnosti přírody) pak ani hlad nemívám, takže si nechávám místo na večeři. Ideálním řešením pak také je (pokud se nepohybujete jen ve vysloveně vysokohorském terénu) sbírat borůvky, maliny a další dary, které místní příroda nabízí. Takové potraviny budou mít pro tělo zcela jiný přínos – jejich konzumací totiž respektujete jak sezónu, tak lokálnost a díky drsným podmínkám, ve kterých rostou, jsou doslova nabité fytonutrienty a látkami ceněnými pro svůj antioxidační efekt a vliv na hormézi. Takový efekt můžete logicky jen těžko očekávat od konvenčně pěstovaného ovoce, proto tuto příležitost využijte právě teď!

Vždy ale myslete na to, že je dobré mít nějakou pojistku a znát své tělo – nikdy nevíte, kde zabloudíte, nachodíte víc, než jste si mysleli, prochladnete, nebo se dostanete do stresové situace (to se stane raz dva) a hlad nebo vyčerpání se dostaví. Pak je potřeba mít vždy po ruce řešení v podobě nějakého jídla a zůstat na straně bezpečnosti! Obecně také platí, že čím intenzivnější trek je, tím méně vám bude zažívání fungovat, a tak je dobré mít po ruce lehce stravitelné potraviny (proteinové a sacharidové tyčinky, zmíněné ovoce, nebo klidně energetický gel jako záchranu).

Večeře je základ dne

Večeře je vždycky to hlavní jídlo – po celém dni mám navíc konečně pocit, že si jí zasloužím a je pak celkem jedno, z čeho je – musí vám hlavně chutnat a zasytit vás. Netvrdím, že je dobré do sebe cpát polotovary toho nejtěžšího kalibru, ale za těch pár dní se jednak svět nezboří a za druhé, pokud jste relativně zdraví a neřešíte žádné závažnější nebo chronické obtíže, to po té celodenní námaze ani nezpozorujete.

Navíc existuje mnoho způsobů jak se i na několikadenním přechodu hor najíst celkem normálně – sama jsem zastáncem minimalismu v podobě cibule, česneku, špeku a rýže. Může se Vám to zdát jednotvárné, ale když to pak ještě doplníte o tvrdý sýr, máte na světě dokonalé rizoto, které věřte mi, chutná tisíckrát lépe, než kdybyste si ho dělali doma. Když pak sem tam najedete nějaké houby, medvědí česnek, nebo si ulovíte jelena, dostane to ještě větší grády.

Pokud navíc přebýváte na jednom místě odkud vyrážíte každé ráno, doporučuji zaměřit se hlavně na lokální kuchyni.

Další tipy, jak jíst na horských přechodech, jak si dobře zabalit, jak se dobře vyspat, nebo na co všechno si dát pozor, by vydaly na celou knihu nebo X dalších článků a jejich místo je spíš na úplně jiných webech. Navíc mnoho z vás jistě do hor chodí, a tak dobře víte, jako jsou hlavní zásady a už jste jistě nalezli vlastní styl. Jak ale asi tušíte, vždy je možné váš zážitek v horách posunout o úroveň výš a udělat z něj nejen dobrodružství, ale také prostředek očisty těla i mysli a dokonalý způsob, jak zregenerovat na další etapu pracovního života ve městě. A jde to i přes to, že v horách často podáte větší fyzický výkon), než jaký podáváte po zbytek roku, a podstupujete velké nepohodlí.

Nepohodlí a vyvedení z komfortní zóny je ale velmi relativní stav a dle mého názoru se jedná o nejúčinnější metodu, jak zlepšovat své zdraví. Tyto metody by šlo nazvat jako naturální biohacking – byť to zní jakkoli nadneseně, ruku na srdce – v dnešní době si komfortu užíváme vrchovatě a mnohdy zapomínáme, co to vlastně znamená spojení s přírodou. Pokud jste tedy ryze „městský typ“ člověka a zapomněli jste, co to je vystavení běžným povětrnostním podmínkám, nebo chůze na boso, vůbec neotálejte s jejich zpětným zařazením do života.

Trocha toho přirozeného stresu, spaní na zemi pod hvězdami tak může přinést daleko větší léčení a ve výsledku i odpočinek, než spaní doma v teple v měkké posteli.

Jana

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *