Zápisky z duše: ego jako sabotér

Odkud pramení naše strachy? Proč často nejsme schopni překonat překážky, které se ostatním zdají být zanedbatelné, nebo dokonce neexistující?

Důvodů, proč máme nějak nastavenou hlavu, jedeme podle určitých programů a s některými věcmi se dokážeme srovnat jednoduše a s jinými složitě, je mnoho. Něco bezesporu vyplývá z naší výchovy, z raných prožitků, dětských křivd, traumat, rodinných a sociálních vztahů. Mnoho věcí je pak už ale jen pokračováním práce našeho ega.

Většina strachů, obav, bloků… totiž pramení právě z našeho ega. Jakže ptáš se? Vždyť ego je spojováno spíš s naší arogancí a sobeckostí, v lepším případě se silnou osobností.

Jenže ego nás také chrání, ne ale tak, jak bychom si mysleli. Přesněji řečeno chrání hlavně sebe.

Ego se nás snaží držet v bezpečné zóně, což může znamenat setrvání ve svých starých „dobrých“ zvycích, programech, rituálech… Nic moc neměnit, nepřeprogramovávat, moc se neposouvat. O výsledku pak právě rozhodne to, jak jsme se formovali během dětství a dospívání a co pro naše ego ta bezpečná zóna vlastně znamená. Věřím, že pro někoho to pak bude orientace na úspěch, práci, výkon, protože ego zná právě tohle, pro jiné to ale bude život hodně při zemi, spíše v obavách z neúspěchu, díky kterým se často ani do ničeho nepouštíme, protože kdo nic nezkusí, nic nezkazí.

Jsme multidimenzionální bytosti, naše jednání, myšlení a prožívání nepramení pouze z jednoho aspektu. Je výsledkem toho, co cítíme v srdci, toho, do čeho nás uzavírají hranice mysli, toho, co je posláním ducha.


PROČ to ale ego dělá? Vždyť je naší součástí.

Protože se bojí o svou vlastní existenci.

Tohle je určitě podáno hodně zjednodušeně, nejsem ani psycholog, ani odborník na lidskou duši. Ale čerpám hodně z vlastních zkušeností, z toho, čím jsem si sama prošla, co jsem se naučila, vypozorovala, a především z toho, jak a kam jsem se posunula. Tento článek je tak spíše vyjádřením vlastní duše, utříděním vlastních myšlenek, neberte ho jako přesný návod na štěstí a změnu. Každý jsme jiný a procházíme si jinými stavy, transformacemi, každý máme jiný úděl a cíl, a hlavně jinou minulost, zkušenosti a jinak rozvinuté vědomí. Na co jsem připravená já nemusí ladit s tím, na co jste připravení vy. Možná vám ale tento text pomůže se změnou perspektivy.


V minulosti jsem rozhodně nebyla psychicky a emocionálně stabilní člověk, moje cesta byla hodně klikatá a nikdy jsem přesně nevěděla, co mám vlastně dělat. Jistě, byť svou minulost subjektivně vnímám jako složitou, v porovnání s těžkými životy a osudy jiných lidí by to nebylo nic. Ale o tom to právě je – vaše subjektivní strachy, nesnáze a beznaděj, nedokáže pochopit nikdo, formuje je naše vlastní hlava.

V průběhu posledních zhruba tří let jsem začala postupně a pomalu přicházet na to, proč se mi v životě některé věci dějí tak, jak se dějí. Proč si stojím sama v cestě za štěstím? Proč nejsem schopná zmobilizovat své síly, vzít vědomosti, které mám a přetvořit je v něco, co mi přinese spokojenost i hojnost? Proč se stále trápím v práci, která mě nebaví, netěší a vlastně mi už ani nejde? Vždyť to je jako bych chtěla sama sobě ublížit, sama sebe sabotovat, ponížit a poslat do beznaděje.

Pokud mi rozumíte a víte o čem mluvím, jistě taky víte, jak je složité tohle s někým sdílet a myslet si, že vám porozumí. A to je právě ten problém našeho ega a vzorců, podle kterých fungujeme. Každého z nás pustí jen do vlastních vymezených hranic.

Moje ego mě dlouho drželo v režimu:

Hele…správně je, mít hodně vědomostí, hodně se učit a znát správné odpovědi. Není dobré chybovat. Chtít cokoli pro sebe, je sobectví, měla bys myslet hlavně na druhé. A prosímtě! Hlavně neodmlouvej a nehádej se, musíš všechno řešit diplomaticky.

Proč mě v tom drželo? Protože jsem v tomhle byla vychovaná. A rozhodně to nehodnotím negativně, rodiče ze mě chtěli mít slušné děvče, sami tak byli vychovaní a dělali vše s nejlepším vědomím a svědomím a láskou. Následkem byl ale strach z neúspěchu a pádu. Protože když jsem zjistila, že pro svou spokojenost a naplnění se budu muset vydat úplně jinou cestou (studium a práce) než jsem se už vydala a budu muset vykročit do neznáma, kde je sakra co pokazit, moje ego dostalo záchvat paniky.

Co začalo ego dělat?

Podsouvat mi sebedestruktivní myšlenky. Nejsi na to dost dobrá, neumíš to a brzy na to někdo příjde. Zjistí, že neznáš všechny odpovědi, že nemáš všechny vědomosti, vysměje se ti a rozkřičí to do světa. V práci nemůžeš říct, že se ti něco nelíbí, že ti vadí takový způsob jednání a myšlení. Budou si o tobě myslet, že jsi potížistka, že jsi líná, chceš jen peníze bez práce a pořád si stěžuješ. Radši zpytuj svoje svědomí – je s tebou něco zásadně špatně. I ostatní lidé chodí do práce, kterou nemají rádi a vydrží to. Je to tak normální, je to správné a zodpovědné. Tak mlč, zatni zuby a vydrž to. Zvykneš si.

Je jasné, že takhle to nejde dlouho vydržet. Stát se může třeba tohle:

  • Vybouchnete, zhroutíte se, nebo upadnete do deprese. Ale budete někde mezi, v prázdnotě, ze které se budou další kroky formovat jen velmi těžko. Ego panikaří a dává vám to pěkně sežrat.
  • Nakonec se zlomíte, zahořknete, upadnete do hodně nízkých úrovní vědomí a splynete se spící většinou. Ego si bude vrnět blahem.
  • A nebo lépe, začnete rozbalovat slupky svého ducha a srdce, budete hledat uzíky a šmodrchance, budete narážet na své strachy a budete rozmlouvat sami se sebou, nebo se svým egem. A tomu se to moc líbit nebude.

Jak jsem si začala povídat s vlastním egem

Jednou se mi začaly do hlavy vkrádat hodně nepříjemné představy a myšlenky. Postupně se to stupňovalo, pestrost hnusných představ byla větší, přidávalo se bušení srdce a strach a bohužel taky určitý zpátečnický přístup. Raději se nepouštět do věcí, které mohou nést riziko neúspěchu.

V takovou chvíli je ale fajn se zastavit a zeptat se sám sebe – nebo přesněji řečeno svého ega, proč vám tam tyhle věci posílá. Co tím sleduješ? Co mi tím chceš naznačit? Copak nechceš abychom byli oba spokojení? Vždyť jsi mou součástí a jestli mě doženeš do úzkých a budu to chtít skoncovat, stáhnu tě s sebou.

Egu se to zpočátku líbit nebude a bude se vás snažit přechytračit. Pokud ale vytrváte a budete hledat další způsoby, jak otázky pokládat a jak najít jádro problému, brzy najdete kompromis a ego se nechá snadněji utišit.

Cílem určitě není být na vlastní ego zlý, chtít ho odvrhnout, zahnat, nebo zabít. Je součástí nás samých a stejně jako cokoli jiného i ono si zaslouží pozornost, lásku a přijetí. Ne ale bezpodmínečně a za všech podmínek.

Je vtipné, že čím lépe dokážete s egem komunikovat a s tím, jak se budete posouvat na úrovni vědomí, bude hlas ega slábnout, současně se ale může změnit i jeho taktika. To že budete vědomější totiž neznamená, že zcela zapomenete na strach, vztek, závist a další emoce nízkých vibrací. Je normální je cítit, je normální je občas prožívat, záležet ale bude na tom, jakým způsobem je budete používat a kam je budete mířit a proč. Když se to stane, je opět dobré se zastavit a zamyslet se nad tím, proč mě daná situace naštvala, nebo vyděsila a jestli to náhodou není zase opět část mě samého, kdo je jejím spouštěčem. Zrcadlo.

Ego se dere i do snů

Ve snech je poměrně snadné odhalit práci ega. Strachy, obavy, černé myšlenky.

A proto bych chtěla sepsat svůj sen z poslední noci, protože na něm jde krásně ukázat to, jak jde s vlastní myslí pracovat.

Sedím na zahradě s přáteli a v pozadí vidím jezírko, na kterém plují dokola velké barevné želvy. Celá situace mě hodně zaujala, protože takové želvy jsem nikdy neviděla, a tak jsme se rozhodli jít je prozkoumat zblízka. Máme s sebou i našeho kocoura Augustýna (znáte z IG :D) a toho to samozřejmě velice zajímá, proto k želvám do jezírka skočí a chce si s nimi hrát. Jenže želva ho chytne packou (asi se tomu u želvy říká jinak než packa…) a stáhne ho pod vodu, chce ho utopit. Na nic nečekám a skáču do vody kocoura zachránit, nejdřív mi to moc nejde, protože mě želva odstrkuje, nakonec ale kocoura vytáhnu. Ten vyklopí pár litrů vody a za chvilku začne dýchat. Vše je v pohodě.

Jenže když jsem se vzbudila, moje srdce bylo sevřené strachy a bušilo jako o závod. Na nic jsem nečekala a zeptala se:

O co ti jde? Co mi chceš tímhle zase ukázat? Myslíš si snad, že když budu pořád z něčeho vyděšená, že budu i spokojená? Myslíš, že pak budeme spokojení oba?

Odpověď přišla:

Budeš zodpovědnější.

To se mi ale nelíbilo, protože už dávno nevěřím na tenhle zpátečnický způsob myšlení, nechci ho:

Takže ty si myslíš, že když budu k lidem, svým blízkým, rodině, zvířatům, přistupovat se strachem, se strachem z toho, abych o ně nepřišla, aby se jim něco náhodou nestalo, budu i zodpovědnější? Budu snad kvůli tomu v budoucnu lépe vychovávat své děti? Budu se lépe starat o své věci, když se o ně budu bát? Nemyslím si. Strach není něco, co by mělo formovat mé snahy, mou cestu a mé vnímání.

Dobrou.

Klid a spánek přišel prakticky hned.

Takováto vnitřní práce není něco, co by šlo naordinovat, není to něco, co by šlo provádět na počkání a mělo instantní efekt. Resp. on ten efekt klidně instantní bude, ale bude to pouhý střípek z větší skládačky. Ale o nic méně důležitý. Jen je třeba vytrvat a být k sobě ohleduplný, poznat, kdy nás chce ego jen stáhnout zpátky do jeskyně, ve které se sice nic neděje, ale se nic nepokazí, nebo kdy jsou pochyby opodstatněné a jsou spíš výsledkem upozornění naší intuice, našeho strážného anděla, průvodce… říkejte mu jak je jen libo… že tudy cesta nevede a měli bychom být obezřetní.

Nechápejte mě špatně. Myslím si (vím to), že ego potřebujeme, potřebujeme ho pro přežití v tomto světě, v této době a systému. Potřebujeme ho pro to, abychom zůstali nohama na zemi. To ale neznamená, že bychom se jím měli nechat ovládat a vláčet ode zdi ke zdi. Rozpouštění ega je něco, čím se zabývá mnoho psychonautů, myslím, že to je vlastně samotným cílem rozšiřování vědomí, práce s medicínami. Sama jsem zažila krásné smíření ega a svého vlastního já, byla to situace, která mi určitě hodně pomohla v další práci a postupu. Žádoucí je ale spíše jeho přeprogramování, ne ultimátní smrt. A určitě není vždy třeba sahat hned po psychedelikách, velkou část práce lze odvést v běžném rozpoložení, vědomě, v meditaci, ve snu..tak jak vám to vyhovuje.

Přijetí skutečnosti, že ego je dobrým rádcem, ale špatným pánem a může (a mělo by) působit vedle toho, co nám říká srdce, je klíčem ke svobodnějšímu rozhodování a plynutí s proudem.

Otázky a odpovědi #2 – Otužování

Druhý videolog, tentokrát zaměřený na odpovědi na vaše otázky z oblasti vystavování se chladu, navazuje na článek Síla chladu. Právě v něm najdete všechny potřebné teoretické informace. Jak ale otužování napasovat na specifické případy a na co si dát pozor? To se dozvíte tady.

Jaké byly vaše dotazy?

  1. Jaká je potřebná doba pro pobyt ve studené vodě?
  2. Jak přistupovat k otužování v přírodní vodě?
  3. Jak přejít od studených sprch k otužování venku?
  4. Jak se rozcvičit a zahřát před otužováním?
  5. Jaké jsou rituály před a po?
  6. Má smysl si dávat po otužování něco na zahřátí?
  7. Jaký způsob fyzické aktivity volit po otužování?
  8. Co dělat, když se otužuji venku a cesta domů mi potom trvá 20 minut?
  9. Otužování a ženský cyklus
  10. Je efektivní střídat vystavování se nízkým a vysokým teplotám?
  11. Co dělat, když mám i po studené sprše bolestivé a fialové prsty na rukou?
  12. Otužování a neurotyp GABA
  13. Jak přistupovat k otužování při specifických zdravotních problémech?
  14. Vliv otužování na trávicí soustavu
  15. Otužování a biohacking
  16. Otužování a medicína rapé – před a nebo po?

Všechny otázky jsem se snažila shrnout vždy tak, abyste dostali kompletní odpověď v jednotlivých oblastech.

pokud byste i tak potřebovali odpověď na svůj dotaz, neváhejte mne kontaktovat.

Síla chladu

Z pohledu života v souladu s vnějším prostředím, není pro člověka v mírném pásmu přirozené žít celý rok v konstantních teplotních podmínkách. Protože ale žijeme civilizovaným životem, naučili jsme se ovládnout své prostředí do té míry, že je nám v zimě teplo a v létě příjemné chladno. Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného, horší ale je celkové zhoršování životního stylu a úzkostlivé vyhýbání se jakýmkoli větším teplotním odchylkám, které má za následek akorát tak to, že při sebekratším pobytu v chladu většina lidí ihned onemocní.

Ukazuje se, že chronicky snížené zdraví se většinou odráží ve stavu naší imunity, zajímavé je i to, že právě pobyt v termoneutrálních podmínkách může být rizikovým faktorem rozvoje civilizačních onemocnění. A je to právě třeba vystavování se extrémním teplotám, které se stavem imunity dokáže značně pozitivně zacloumat.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-13.png.
@barbora_oldschool_timeless (vlevo)

Otužování se i pobyt ve velmi vysokých teplotách se dá zařadit do kategorie naturálního biohackingu, který je dostupný prakticky všem a lze z něj velmi dobře těžit po stránce optimalizace celkového zdraví.

Chlad

Očekávání, vzrušení a strach brzy střídá hluboká koncentrace, klid a mír.

Následuje paralyzující pocit na celém těle, ale současně i uvolnění a poddání se přítomnosti.

Dech.

Teď není nic než já, dech a chlad projíždějící každým milimetrem těla.

Dostavuje se radost, euforie, příval energie.

Otužování vždy patřilo mezi klenoty národního „sportu“, asi každé město má svůj otužilecký spolek, jehož členové se vesele koupají v ledových řekách a vysekávají si díry v ledu na místních rybnících a na koupalištích. Proč to ale dělají? Sofistikovanou odpověď asi nedostanete, ale všichni vám jistě svorně odpoví, že jsou méně nemocní, více odolní, a hlavně se potom cítí skvěle.

V současnosti zpopularizoval otužování zejména Holanďan Wim Hof, který zkombinoval dechovou a meditační praxi s pobytem v extrémně nízkých teplotních podmínkách a je živoucím důkazem toho, že imunitu a tělesnou zánětlivost lze regulovat vědomě za pomoci zcela přirozených technik. Dnes už tak mnohem častěji potkáte u studené vody i amatérské a profi sportovce, biohackery, milovníky přírody a přirozeného způsobu života.

Co na tom vlastně všichni mají? Jsou benefity otužování tak velké, že stojí za to podstupovat takové nepohodlí?

Jakým způsobem chlad ovlivňuje naše zdraví

Otužování patří stejně jako další způsoby vystavování se extrémním podmínkám (horko, radiace, půsty, fyzická zátěž, toxiny), nebo konzumace adaptogenních rostlin a obecně divokých rostlin bohatých na fytonutrienty, k metodám posilování horméze. Tu si můžete představit jako určitý interval, ohraničený podmínkami, ve kterých jste schopni se pohybovat a být zdraví. Pokud z tohoto intervalu vybočíte, resp. vás z něho vystrčí příliš silný stimul (například velká dávka viru, podchlazení, otrava), dojde ke zhoršení zdravotního stavu. Vtip je ale v tom, že tento interval – teď už je jasnější, že se jedná o odolnost, lze chytře rozšiřovat, posilovat.

Hormetický efekt = efekt nízké dávky daného činitele s efektem adaptace.

Pokud tedy budete k otužování přistupovat s rozumem, lze s jeho pomocí krůček po krůčku posouvat své hranice a posilovat imunitní systém, který se na zhoršené podmínky adaptuje. Efekty otužování ale neleží pouze v oblasti imunitního systému, přínosný může být i pro vaše další snahy.


Mezi základní efekty otužování patří:

  • Optimalizace cirkadiánního rytmu a zlepšení spánku
  • Aktivace metabolismu a spalování tukové tkáně
  • Zlepšení nálady a psychického stavu celkově
  • Snižování tělesné zánětlivosti
  • Podpora regenerace a rekonvalescence
  • Imunomodulační funkce
  • Zlepšení kognitivního výkonu
  • Vliv na zdraví mitochondrií a potenciálně i dlouhověkost

Mějte ale na paměti, že otužování tvoří jen střípek v celku zvaném životní styl. Přináší jednotlivé efekty, ale záležitosti jako vysoká tělesná zánětlivost, nadbytek tukové tkáně, nebo oslabená imunita nevyřeší samostatně. Vždy bude nutná souhra více aspektů životního stylu, zejména optimalizace spánku a stravování.


PODÍVEJTE SE NA EFEKTY, KTERÉ JSOU PRO VÁS NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

Jak jste si všimli, benefitů otužování je mnoho, věnovat se jim ale budu postupně, na následujících řádcích se podívejte na ty, které budou mít největší praktický dopad na váš život a zdraví.

Podpora spalování podkožního tuku a tvorba hnědé tukové tkáně, podpora metabolismu a produkce energie

Asi nejčastějším omylem, který otužování obestírá je to, že pokud budete pobývat v chladu a studené vodě, vaše tělo odpoví zvýšeným ukládáním podkožního tuku, bude jednoduše vytvářet izolační vrstvu a z vás se tak stane sice otužilý, ale pěkně nadýchaný hroch.

Opak je však pravdou a terapie chladem i mrazem se v zahraničí úspěšně využívají pro odbourávání velkého množství tukové tkáně. Využívají se k tomu gadgety, jako ochlazovací vesty a podložky do postele, nebo rutiny zahrnující vysokofrekvenční otužování, případně střídání kontaktu se studenou a teplou vodou. Terapie mrazem je dokonce jednou z novějších metod liposukce, není ale třeba zacházet tak daleko a pokud chcete zlepšit své snahy na spalování tuku, zařaďte do svého repertoáru studené sprchy, případně kryoterapii. V rámci přeměny postavy totiž hrají roli i další faktory, jako je zvýšená zánětlivost, na kterou má otužování také příznivý vliv.

Jak to funguje?

Vystavování se chladu vede k aktivaci hnědé tukové tkáně. Tuto tkáň máme v určitém množství po narození, zabezpečuje totiž termoregulaci [R]. S přibývajícím věkem její procento klesá, za určitých podmínek lze ale podpořit tvorbu nových buněk hnědé tukové tkáně. Ty jsou rozptýlené v oné dobře známé bílé tukové tkáni a čím více jich je, tím více přispívají k jejímu spalování (a to funguje i naopak, čím více máme bílého tuku, tím více je potlačena aktivita toho hnědého). Její stimulace je proto vhodná v rámci snah o spalování podkožního tuku a celkovou přeměnu postavy [R, R].

S aktivací hnědé tukové tkáně dochází také k výraznému ovlivnění metabolismu krevní glukózy a hladiny volných mastných kyselin v krvi [R, R, R] a také ke zvýšení hladiny hormone adiponektinu [R, R]. V praxi může docházet ke zvýšení inzulinové citlivosti a celkovému zefektivnění metabolických pochodů [R].

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-8.png.
Synchronizace cirkadiánního rytmu a zlepšení spánku

Naše vnitřní hodiny je v dnešní době snadné rozhodit, vnější podmínky zrovna dvakrát nectíme a vlastní mozek často klameme umělým osvětlením. Synchronizace s vnějšími – přirozenými světlenými podmínkami je ale stěžejním pilířem zdraví. Na cirkadiánní rytmus má však vliv nejen světlo, ale také další faktory, jako je teplota, pohyb, jídlo(více informací najdete ve Q&A o spánku). Pokud jste si tedy už zvykli, vítat každý den s východem slunce a teď jste smutní z toho, že slunce vychází až v době, kdy už musíte fungovat, nevěště hlavu, je zde alternativa.

Tak jako slouží první sluneční paprsky jako seřizovač vnitřních hodin a signál o tom, že den začal, funguje i chlad, a to přímo skrze ovlivnění cirkadiánních genů [R]. Po tom, co se vzbudíte, se tak namísto pozorování východu slunce můžete věnovat otužování. Nemusí to přitom vypadat tak, že se z postele svalíte rovnou do vany, otužování je ale po ranním napití a rozkoukání vhodné zařadit do ranní rutiny.

V letních měsících pak můžete studenou sprchu používat i jako prostředek pro lepší spánek jako takový, nižší teplota (mezi 15 a 19 °C [R]) je totiž potřebná pro upadnutí do hlubokého spánku. No schválně, jak dobře se vyspíte, když je vám horko, celou noc se potíte a už nevíte, jak si lehnout, abyste se nezahřívali?

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-9.png.
Zlepšení kognitivní výkonnosti a psychického stavu

Zase ty endorfiny! Ne, opravdu nejsou přeceňované a není na škodu si pravidelně dopřávat jejich dávky. Protože ruku v ruce s nimi jde při otužování i vyplavení dopaminu a stresových hormonů (což je v tuto chvíli prospěšné, neboť se jedná o stres akutní, nikoli chronický). Výsledkem tak je vyšší hladina energie, motivace, odhodlání a nálada je celkově lepší.

Tento efekt na psychiku a kognitivní výkonnost lze skvěle využít i během horkých měsíců, kdy se není třeba otužovat kvůli synchronizaci s vnějšími podmínkami, může to ale sloužit jako rychlá pomoc při přehřátí.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-10.png.
@lesana_na_cestach
Podpora a posílení imunitního systému a snižování tělesné zánětlivosti

Jak již bylo zmíněno v úvodu, vystavování se chladu funguje jako adaptogenní stimul, zvyšuje naši psychickou i fyzickou odolnost. Kdo se stabilně otužuje již nějakou dobu si jistě všiml toho, že je méně často nemocný, netrpí tolik na propady energie během dne a je celkově stabilnější – zejména emočně. Vystavování se nízkým teplotám v rozumné míře pak může vést k vyšší produkci T a B lymfocytů [R].

Ochlazování jako takové snižuje zvýšenou teplotu provázející zánět (včetně low-grade zánětu, kde se nejedná o horečku, potřebnou pro boj s patogenem, ale o chronický stav), výše zmíněný adiponektin potom funguje jako protizánětlivá molekula.

Je otužování vhodné i pro vás?

Obecně lze říct, že otužování je vhodné naprosto pro každého, obzvlášť pokud pocházíte z naší kotliny a žijete v podnebném pásmu, ve kterém se střídají roční období. Není pak důvod k tomu si myslet, že na chlad nejste nijak stavěni.

I přes to ale ve společnosti panuje spousta předsudků a jistě jste už slyšeli některé z těchto memů:

„Obleč se a vem si ponožky, nastydneš a budeš nemocný!“

„Prochladnou ti vaječníky a ledviny a budeš mít problémy!“

„Trpím na záněty, od chladné vody odcházejí klouby a močový měchýř!“

Vymyslet by se toho dalo ještě mnoho a jistě mohou tyto věty za určitých podmínek platit, zvlášť když nebudete jednat v souladu se svým zdravím a situací a prostě to přeženete. Není ale dobré si takto programovat mysl a ladit se jen na to, že cokoli, co je mimo komfortní zónu je potenciálně nebezpečné. Věřte tedy, že pokud nebudete dělat hlouposti, do věcí skákat rovnýma nohama, nebo rovnou po hlavě a budete dbát na celkovou rovnováhu životního stylu, hrozí vám tak maximálně benefity.


Otužování ale berte zlehka, nebo vynechte pokud:
  • Jste zrovna nemocní, rozjela se vám viróza nebo bakteriální infekce a tělo s ní zrovna bojuje. V takovou chvíli je dobré imunitu dále neprovokovat a vše v klidu vyléčit. S otužováním můžete pomalu začít zase poté.
  • Jste těhotná, nebo se snažíte otěhotnět. Pokud už na otužování zvyklá jste, tak není problém pokračovat (ale s mírou, extrémy nebudou vhodné nikdy), není ale dobrá doba na to, s tím nějak razantně začínat. Buď si to nechte na později anebo vsaďte na otužování na vzduchu a grounding naboso.
  • Trpíte kardiovaskulárním onemocněním. Slabé srdce a vysoký krevní tlak nepotřebují více trápit, to samé platí pro problémy s cévami a nedokrvováním končetin. Otužování sice může z dlouhodobého hlediska pomoci se zlepšením určitých markerů onemocnění (zejména zánětlivostí), ale opět bude platit, že méně znamená více. Zařadit lze jiné a v danou chvíli podstatnější úpravy životního stylu, jako je přechod k protizánětlivé stravě a úprava spánkového režimu.

Jak začít s otužováním

Představa chladu je ale přese všechny výše zmíněné pozitivní efekty stále pro mnoho lidí děsivá a emoce, které představuje, jsou často silnější než vědomí jeho prospěšnosti. Není se ale třeba bát.

Za otužování lze považovat vystavování se teplotě nižší než 18 °C, rozhodně to tedy neznamená, že se musíte hned začít nakládat do ledu, nebo chodit v kraťasech v zimě po horách. Do takového bodu se propracovat můžete, ale ani nemusíte, není to podmínkou ani zárukou většího přínosu.

Protože jsme každý jiný, stejně tak platí, že každý máme jinou startovní čáru, na které stojíme a ze které se chceme posouvat. Pokud jste tedy zvyklí na teplo, hodně vytopenou domácnost, nebo jste z nějakého důvodu zimomřiví, začněte skutečně od nuly.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-11.png.
Otužování krok za krokem:
  1. Po probuzení na sebe otevřete okno dokořán, zhluboka dýchejte a vnímejte chlad, který vstupuje do místnosti
  2. Začněte chodit ven. Pokud máte zahradu, bude to o to jednodušší. Každé ráno můžete na několik minut vyjít ven (ideálně i bosí), buď jen tak v pyžamu, nebo ve spodním prádle.
  3. Dávejte si ranní studenou sprchu. A nemusí to být hned, klidně se nejprve umyjte teplou vodou a pak teprve pusťte studenou. Vydržet stačí klidně pár vteřin, když budete vytrvalí, časem se to zlepší. A pokud je příliš i to, zkoušejte si nejprve studenou vodou oplachovat ruce, obličej a zátylek.
  4. Postupně prodlužujte dobu, po kterou ve studené sprše vydržíte, nebo vyřaďte teplou sprchu, která tomu předchází. To, že jste už otužilí zjistíte snadno tak, že se ve studené vodě zvládnete umýt i vlasy.
  5. Vyhledejte vhodný přírodní zdroj a koupejte se v něm. Ideální doba, kdy s tím začít bude na podzim. Pokud jste ale milovníci hor, zkoušejte horské potoky a jezera, vydatné otužení vám poskytnou i v horkém létě.
  6. Dál už se můžete posunout jedině směrem k mrazu a ledu. Koupání v zamrzlých vodních nádržích, mrazivých potocích a nebo kádích s ledem je už takřka terapeutická záležitost a efekt na zdraví a psychiku je značný. Nedělejte to ale sami a pro jistotu u sebe vždy mějte parťáka.

Pár tipů na závěr:

Nic nefunguje jen tak samo o sobě, i v rámci otužování je tak vhodné dbát na celkový kontext životního stylu, nedělat nic na sílu a na výkon, jen proto, že to je papírově prospěšné, nebo že to je v módě. Vaše snažení a progres proto upravujte podle své vytíženosti (stresové zátěže, jak psychické, tak fyzické), podle zdravotního stavu, časových možností a nálady (pokud se vám fakt nechce, nemá cenu se nutit jen proto, že chcete dodržet plán).

Pokud jste schopni se v tomto srovnat, přidat můžete ještě pár hacků, které vám otužování zpříjemní a zjednoduší celý proces.

Dech je nejsilnějším modulátorem psychiky

V této oblasti je asi největším průkopníkem Wim Hof, který sílu dechu a chladu spojil v unikátní metodu pojmenovanou právě po něm. Díky dechové praktice, prováděné před vstupem do chladné vody nabijete tělo energií, dostatečně se okysličíte a čas strávený dýcháním můžete věnovat zakotvení správného settingu, který je pro střet s nepříjemným velmi důležitý. Samotné dýchání vás navíc dostatečně aktivuje a prohřeje.

Na dech je ale dobré myslet i během pobytu ve studené vodě, dýchat zhluboka a pomalu. Tím budete stimulovat svůj parasympatikus – nervstvo a stav organismu zodpovědný mimo jiné i za zmírňování stresu.

Otužujete se ráno? Tělo nejdříve probuďte

Někdo to zvládá a vyhovuje mu to, pokud ale s otužováním začínáte a chcete ho provozovat po probuzení, raději se nejprve pořádně napijte a lehce rozhýbejte. Organismus dostane menší šok a vy si nebudete budovat negativní zpětnou vazbu.

Po otužování se prohřejte

Ideálně zevnitř. Připravte si teplý čaj ze zázvoru, kurkumy, medu, přidat můžete klidně i chilli, kardamom a další výrazné koření, nebo byliny. Pokud navíc tak jako já berete otužování jako určitou formu tréninku a provozujete ho na lačno (i během dne, s odstupem od jídla) je pak vhodné se najíst, ideálně něčeho teplého.

Na teplý nápoj myslete hlavně ve chvíli, kdy se půjdete otužovat ven, než se totiž dostanete zpět do tepla, můžete zažít celkem krušné chvilky.

Osobně nedoporučuji se po otužování hned zabalit do teplého oblečení, nebo se sprchovat teplou vodou. Tělo tím vystavíte příliš silnému kontrastu a vzrůstá pravděpodobnost rozklepání. Raději vsaďte na chvilku lehkého pohybu, pobytu na sluníčku (pokud zrovna svítí) a nebo právě teplému čaji. Poté se osušte a pomalu oblékněte.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-12.png.
Vše je o záměru

Na závěr to nejdůležitější, ale současně i nejtěžší. Tedy pro většinu lidí. Cokoli co děláte, vystavování se chladu nevyjímaje, byste měli dělat vědomě s určitým záměrem. Pokud se otužujete jen proto, že to dělá kamarád, snažíte se ve vodě vydržet déle, abyste nevypadali jako slaboši, nebo to děláte i když se necítíte dobře, nebo se vám prostě nechce, pravděpodobně to nepovede k pozitivním výsledkům a kýženému efektu na psychiku.

Před vstupem do studené vody se proto trochu nasetujte a představujte si, co vám chlad přináší, čeho chcete dosáhnout. To samé si pak udržte v mysli a srdci i během otužování. Vše pak přijmete snadněji.

Při jakémkoli posilování horméze buďte především ohleduplní sami k sobě, poslouchejte vlastní tělo, poznávejte se, nesoutěžte.
Každý máme jinou míru odolnosti a jiné nastavení, co je pro jednoho ještě v pohodě a vede k posílení, pro jiného může být už za hranou a přinese spíše negativní efekt, kvůli kterému na danou věc snadno zanevřete. Jisté ale je, že pokud se budete nepříznivým podmínkám vystavovat vědomě a postupně, vaše odhodlání, vnitřní síla a odolnost bezesporu porostou.

Otázky a odpovědi #1: Spánek

První videolog je na světě a s ním i odpovědi na vaše otázky z Instagramu.
Jak moc je spánek důležitý pro vaše zdraví? No úplně nejdůležitější!
A věřte, že každý máme možnost pracovat na jeho kvalitě. Právě na to, co a jak spánek ovlivňuje, jak jít naproti jeho zlepšení a na co si dát naopak pozor, byly vaše nejčastější dotazy.

Videolog o spánku je mou první zkušeností s tímto způsobem předávání informací, věřím ale, že pro mnoho z vás bude poslech informací jednodušší, než jejich četba, tak jako tak může být příjemným zpestřením. Video jsem natáčela najednou, bez následného střihu, promiňte mi tedy případné zaškobrtnutí :). V textu pod videem najdete zpracované jednotlivé otázky, u některých bude možná i malé doplnění či dovysvětlení nad rámec toho, co říkám ve videu.

Proč spíme a proč je spánek tak důležitý?

Spánek je nezbytnou součástí našeho cirkadiánního rytmu – zhruba 24-hodinového cyklu, který se synchronizuje zejména podle světelných podmínek, podle střídání dne a noci, podle našeho bdění a spaní.

Během spánku dochází v organismu k potřebným opravným procesům, zvyšuje se míra regenerace, obecně by šlo říci, že každou noc jsme podrobeni generální kontrole, seřízení a úklidu. Současně s těmito procesy je ale spánek důležitý i pro integraci naší psychiky, osobnosti a pro ukládání informací do paměti. Tohle všechno ve spánku dokážeme, tedy za předpokladu, že bude spánek kvalitní a budou dodrženy určité podmínky, v opačném případě se o potenciál spánku výrazně ochuzujeme.

Ve spánku totiž hraje důležitou roli melatonin, hormon a antioxidant, který je známý zejména jako hormon spánku. Přímo pro to, abychom spali, ho ale nepotřebujeme. Jeho rolí je právě lví podíl na noční obnově buněk. Jeho sekrece přirozeně začíná po setmění, kdy slunce zapadne a začíná padat tma, resp. ve chvíli, kdy z viditelného spektra slunečního záření začnou mizet modrá a zelená složka.

A zde se dostáváme k jádru věci, protože pro kvalitní spánek a synchronizovaný cirkadiánní rytmus je nutné právě respektování přirozených světelných podmínek. Realita tak ale v drtivé většině případů nevypadá, protože žijeme v době, kdy se dobrovolně (sledování TV, práce na počítači, mobily, mobily, mobily) a nedobrovolně (světelné znečištění) vystavujeme umělému osvětlení v době, kdy už by měla být přirozeně tma. Náš mozek tak skrze oko dostává falešný signál a k sekreci melatoninu nedojde.

Pokud nechcete žít ryze přírodním způsobem života a v tuto chvíli se rozhodnete zanevřít na umělé osvětlení, věřte, že nemusíte zacházet až tak daleko. Modré a zelené světlo totiž stačí blokovat, ať už vhodnými brýlemi s filtrem těchto spekter, nebo ideálně a jednoduše skrze používání osvětlení, které obsahuje pouze červenou světelnou složku.

Faktorů, které náš cirkadiánní rytmus ovlivňují je ale více, mezi ty zásadní patří například příjem potravy, ke kterému by podobně jako k vystavování se osvětlení obsahující modrou a zelenou složku mělo docházet pouze během dne – ideálně za světla.

Problematika spánku a cirkadiánního rytmu má výsostné právo na podrobnější zpracování, což se zde rozhodně bude postupně odehrávat. V tuto chvíli jsou ale podstatné právě výše zmíněné informace, okolo kterých se točily i vaše dotazy.


Otázky a odpovědi

Protože nelze podchytit veškeré možné faktory a alternativy, nelze brát v potaz všechny možné okrajové podmínky ve kterých se nacházíte a způsob života, který vedete, odpovědi jsou koncipovány obecně, ve prospěch spánku. Zkrátka tak, jak je to z pohledu spánku a cirkadiánního rytmu ideální, protože ve chvíli, kdy si uvědomíte, že je třeba je brát jako prioritu pro to, abyste udělali maximum pro své fyzické i psychické zdraví, dost možná začnete ony okrajové podmínky upravovat spíše spánku a ne naopak.

Pokud jsou pro vás tedy navrhovaná opatření momentálně nereálná, zkuste se zamyslet nad tím, jak si svůj denní program v rámci možností upravit a vytvořit tak lepší podmínky pro spánek a synchronizaci CR. Obzvlášť důležité to bude ve chvíli, kdy se potýkáte s chronickými zdravotními problémy jakéhokoli charakteru a bude potřeba začít tělo a ducha opravovat od základů.

Usnutí do třiceti minut od blokace modrého světla, následné probuzení ve 2:00 s brýlemi na nose
  • usnutí brzy od blokace modrého světla je kýženým efektem zvýšené sekrece melatoninu.
  • důvod nočního buzení? Pokud se buzení opakuje a je doprovázeno například pocením, zvýšeným tepem, potřebou močení a následným problémem s usnutím, bude třeba hledat příčinu v jiných orgánových soustavách.
  • alternativně zkusit místo brýlí používat červené žárovky a zjistit, jestli je buzení způsobeno pouze otlačeným nosem.
Na čem nejlépe spát pro kvalitní spánek?
  • krokem k lepšímu bude vždy zařazení přírodních materiálů – možno opatřit japonský futon.
  • tvrdost matrace je individuální záležitost – nutno vyzkoušet a pečlivě vybrat.
  • důležitá je ale také kvalita materiálu ložního prádla a pyžama, včetně přípravků, ve kterých je perete! Tento aspekt bude mít dle mého názoru ještě větší váhu.
Jaká by měla být večeře před spaním?
  • zařazená ideálně ještě za světla, případně cca 3 hodiny před spaním.
  • lehká, v rámci denních jídel nejstřídmější, možností je i její vynechání, pro více souvislostí koukněte sem
  • složená ze zeleniny, lehce stravitelné bílkoviny (světlé maso, ryby), nenasycených tuků (kvalitní rostlinné oleje) a menšího množství kvalitních komplexních sacharidů.
Psychika a spánek? Názor na snění?
  • spánek a psychika jsou vzájemně propojeny, jedno se zhoršuje úměrně zhoršení toho druhého.
  • snění je do velké míry odrazem našeho nevědomí, toho co se děje uvnitř.
  • schopnost snít a sny si pamatovat závisí na mnoha faktorech, zejména na architektuře spánku, množství acetylcholinu, ale také propojení sama se sebou.
  • více informací najdete v tomto příspěvku.
Jak nejlépe optimalizovat spánek při nepravidelném pracovním rozvrhu?
  • záleží na míře jeho nepravidelnosti – pokud se nejedná o práci v třísměnném provozu, prakticky vždy lze najít cestu.
  • primární je stanovení doby ulehnutí a spánku a doby vstávání – tyto časy budou dávat jasný signál o střídání dne a noci, aktivitě a odpočinku.
  • eliminovat noční práci a postupně najít stabilní rytmus.
  • respektovat světelné podmínky a blokovat modré světlo po setmění, potravu přijímat pouze v obvyklý čas a ne během doby, kdy už byste normálně spali.
  • občasné narušení není následně problém.
Jaký vliv mají sacharidy na spánek? Když sním na noc např. krupicovou kaši, projeví se negativa. Proč?
  • z pohledu mnoha přístupů a tradičních škol není konzumace sacharidů na noc vhodná, zejména s ohledem na orgánové hodiny a během dne klesající glukózovou toleranci.
  • prudké zvýšení glykémie a následná inzulinová odezva zatíží metabolismus na určitý čas, po jehož uplynutí může dojít k probuzení (potřeba vybít přijatou energii, vzestup kortizolu apod.).
  • nejsou ale sacharidy jako sacharidy, vhodně zvolené komplexní sacharidy v kombinaci s dalšími makroživinami s rozumným odstupem od spánku budou vždy mnohem vhodnější, než samotné sacharidy a jednoduché cukry zkonzumované krátce před ulehnutím.
Stačí k blokaci modrého světla pouze brýle, když mám fotosenzorické body i na těle?
  • obecně ne, proto je vhodnější používat červené osvětlení, případně nevystavovat povrch těla umělému osvětlení s modrou a zelenou složkou (pokud se chcete dívat na televizi, oblečte se na to a nechoďte po setmění do solárka..). Je také možné kombinovat obojí.
  • blokace pomocí brýlí bude ale vždy lepší, než blokace žádná, její efekt byl zaznamenán v mnoha vědeckých i případových studiích. Koukněte třeba sem.
Všichni mluví o světelné hygieně, co ale hluková hygiena? Jaký má hluk na spánek vliv?
  • zvuk je stejně jako světlo vnímán i během spánku a má na něj vliv, roli hraje jak nízká hladina hluku a vibrace (vzdálená doprava apod.), tak intenzivní hluk (hlasitá hudba, opilý soused apod.).
  • dochází k narušení architektury spánku, spánek nebude tak hluboký.
  • na vině je vyšší míra stresu a aktivace organismu (je více ve střehu).
  • eliminace – bílý šum, zvuky přírody, špunty do uší, v nejzazším případě hledání lepšího a klidnějšího místa pro život.
Jaké suplementy mohou na noc vadit?
  • z pohledu cirkadiánního stravování a potřeby být na noc na lačno (nejen z pohledu trávení, ale i dalších orgánů, jako jsou například játra) a vhodným prvním korkem může být vyřazení všech suplementů, které byste zařazovali po večeři.
  • z pohledu přímého účinku a efektu na spánek jsou nevhodné veškeré energizující a excitační látky, těch je mnoho (z bylin to bude třeba lékořice), jako zásadní ale vnímám tyto tři:
    • Kofein – a to i ve chvíli, kdy vás káva subjektivně nenakopne. Jeho příjem vede ke zvýšení kortizolu, dopaminu i adrenalinu, přímo narušuje cirkadiánní rytmus.
    • Nikotin – sám o sobě energizující, zapojuje se přímo do tvorby energie v mitochondriích.
    • Alkohol – váže se na GABAA receptory, které mohou mít v některých případech spíše excitační účinek. Po alkoholu sice můžete instantně usnout, výrazně se ale ochudíte o potřebnou architekturu spánku, dochází k problémům s ukládáním paměti, ani nemluvě o jeho celkovém negativním dopadu na zdraví. Uznávám, že tento bod vyznívá ve videu trochu zmateně 🙂
Byliny, bylinné směsi a aromaterapie pro podporu spánku?
  • vhodné obecně pro zklidnění:
    • heřmánek – vhodný pro zklidnění a produkci GABA, navíc podporuje sliznice
    • meduňka – tiší nervy a podporuje trávení
    • dobromysl – má velmi podobný efekt jako meduňka
    • levandule – snižuje kortizol, uvolňuje a podporuje výslednou chuť nálevu
    • jahodník, ostružiník, maliník – do směsí, pro chuť a doplnění
  • při úzkostech a nervovém vypětí:
    • kozlík lékařský – tinktura nebo extrakt
    • chmel – vhodný spíše pro ženy kvůli jeho estrogenním účinkům
    • bazalka posvátná (tulsi)
  • ve specifických případech lze zařadit i byliny a směsi pro zacílení na srdeční činnost, nelze tak ale činit bez individuálního přístupu a konzultace.
  • bylinné směsi není nikdy vhodné užívat těsně před spaním a dlouhodobě.
  • Aromaterapie – v tomto případě je vhodná skrze masáže, koupele, sprchy
    • levandule, růže
    • jehličnany – borovice, smrk, cedr
    • benzoe, patchouli, palo santo, santal apod.
Proč se tak dobře spí pod širákem? Vliv groundingu na spánek?
  • Jedná se o přiblížení k přirozenému prostředí a podmínkám:
    • absence světelného a hlukového smogu
    • méně EMF, absence wi-fi
    • čerstvý vzduch, dostatek kyslíku
    • obvykle i nižší teplota
    • kontakt se zemí – ale hodně záleží na čem a v čem venku spíte
  • kontakt se zemí, nebo jeho napodobení skrze uzemňovací podložku má vliv na zlepšení spánku skrze:
    • snížení míry oxidativního stresu
    • snížení tělesné zánětlivosti
Co dělat, když musím na ranní směnu vstávat ve 4:00?
  • přizpůsobit tomu dobu ulehnutí a spánku a vytvořit stabilní čas pro spánek.
  • zařadit ranní rutinu pro ukotvení CR, snídani zařadit podle síly trávení – není problém jí posunout až po východu slunce.
Problém s opětovným usnutím po nočním vstávání k miminku, jak to eliminovat?
  • používat červené osvětlení, ideálně noční lampičku, jejíž světlo nebude mít tak negativní vliv (menší, než šok, který vyvolá modrá složka běžného osvětlení).
  • dbát na světelnou hygienu už večer po setmění a „snažit“ se o to, aby se miminko co nejrychleji sesynchronizovalo s vámi.

Terapie přírodou

Jakou službu udělá pobyt v přírodě vaší psychice? Příroda léčí – takto jednoduše by to šlo shrnout. Proč tomu ale skutečně tak je?

Ten pocit zná asi každý, byť ho třeba není možné slovy vystihnout. Když vyjedete ven z města, snadno zapomenete na své trable, koupete se ve slunečním svitu, posloucháte zpěv ptáků, šumění větru ve větvích stromů a cítíte vůni lesa. A je vám zkrátka lépe. Touto otázkou se ale nejen v posledních letech zabývá i velké množství vědců, zejména pak psychologů, protože se ukazuje, že pobyt v přírodě přináší velké benefity zejména lidem s psychickými problémy, jako jsou deprese a úzkosti.

Pobyt v přírodě jako psychická optimalizace

Léčivého a zklidňujícího efektu přírody jsou si již dlouhé roky vědomi zejména obyvatelé Japonska, Korei a dalších asijských zemí a není proto náhodou, že tyto metody shrnuli pod přístup zvaný Shinrin Yoku neboli lesní terapie, či poeticky lesní koupel. A právě na něm stojí velké množství výzkumů [R, R].

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-3.png.
Přírodní terapie a Shinrin Yoku

Pod Shinrin Yoku si lze představit mnohé, od prostých procházek v lese, přes chůzi na boso a vědomý grounding, přes objímání stromů až po vědomé dýchání, dechová cvičení a meditace, a skvělé je, že ho lze praktikovat i v našich podmínkách a přístupný je prakticky každému. A ne nadarmo se tak snažíme podněcovat lidi k vítání slunce a pozorování jeho západů, nebo dělání si pracovních pauz venku na slunci, na trávě, v parku. Tedy pokud o to mají sami zájem.

Velkým problémem depresivních a úzkostných stavů je totiž často ztráta motivace a vláda apatie, která může nabýt až takových rozměrů, že člověk nemá zájem naprosto o nic, ani o takovou „banalitu“, jako je opuštění svého bytu či domu a podniknutí procházky, nebo jen ranní vystavování se slunci. V takovou chvíli je to ale právě opětovné navázání kontaktu s vnějším prostředím, které vytvoří potřebný odrazový můstek a stane se prostředkem naturální optimalizace mozkové biochemie.

Ukazuje se, že je to právě odtržení se od našeho přirozeného prostředí a izolace v nepřirozených a stresových podmínkách, které často stojí na počátku životní nespokojenosti, nesouladu a rozvoje psychických poruch [R]. Skeptici by nyní mohli namítnout, že přeci ale není možné, aby všichni naráz opustili svá zaměstnání, život v městech a aglomeracích a odebrali se vstříc poustevnickému stylu života. A to je jistě pravda, klíčem je ale rovnováha.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-5.png.

Jak můžete začít aplikovat terapii přírodou?

Ne každý má to štěstí, že má k dispozici přírodu hned za svým domem a může v ní kdykoli zchladit hlavu. Možnosti jsou ale vždy a pro všechny:


  • Začněte ranním vystavováním se slunci – stačí posedět u otevřeného okna, vyběhnout ven a dopřát si pár minut chladu a světla. Výsledkem bude zvýšení sekrece dopaminu, který je klíčový pro získání potřebné motivace a chuti do života. A pokud to spojíte i s otužováním, opět se dostanete o krok blíže proměnlivému přirozenému prostředí.
  • Zařazujte pracovní pauzy – ne v kuchyňce na kávě, ale venku, na denním světle. Pokud máte v práci k dispozici dvůr, nebo společnou zahradu či park, považujte se za šťastlivce a využívejte této možnosti. I ta káva, vypitá na slunci, bude mít hned lepší efekt.
  • Každý den si dopřejte procházku – stačí se projít po parku, ideálně na boso, na chvíli v klidu posedět, či meditovat.
  • Dělejte výlety do přírody – ať už na chalupu, nebo prostě někam do lesa. Pokud se vám to zdá časově příliš náročné, dejte tomu alespoň šanci, protože sílu, kterou vám to vrátí zpět, budete moci hned zužitkovat v práci či osobním životě.
  • Jeďte na dovolenou do přírodního prostředí – ne každý je dobrodruh, taková dovolená ale nemusí hned znamenat táboření na divoko v lese. Stačí ale, když vyrazíte na místo, které nedisponuje všemi vymoženostmi moderní civilizace. Nebude vás to svádět k životu v zajetých kolejích a o to více si užijete přirozené venkovní prostředí.
  • Zahradničte – pokud vás to táhne, zkuste začít pěstovat rostliny, ať už doma v truhlíku, na komunitní zahradě, které vznikají v mnoha městech, nebo doma na poli. Nejenže při tom dokonale vypnete, ale také budete mít dobrý pocit, že děláte něco pro své zdraví a obživu.
  • Life hack – zajímavé je, že pozitivní přínos má i pouhé pozorování přírodních scenérií [R], proto není od věci, se v práci a doma obklopovat pokojovými rostlinami, nebo si čas od času pustit dokument o přírodě (no joke). Rozhodně vám to na klidu přidá víc než sledování zpráv, politických debat, nebo akčních filmů, o kterých si možná myslíte, že vám pomohou se vyventilovat, ve skutečnosti vás ale spíš ještě více utvrdí v negativních postojích a myšlenkách.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-6.png.

Jaké efekty přináší pobyt v přírodě?

Kromě celkového subjektivního zklidnění a relaxace, zmírnění nebo vymizení úzkostných stavů a negativních myšlenek můžete od pobytu v přírodě očekávat i reálně měřitelné změny, často se jedná o zlepšení markerů a rizikových faktorů mnoha civilizačních onemocnění, patří mezi ně například:


  • Snížení krevního tlaku a tepové frekvence [R], které jdou běžně ruku v ruce s chronickým stresem a přetrváváním v režimu sympatické aktivace.
  • Zvýšení sekrece serotoninu [R], který je hormonem štěstí a dobré nálady a jeho nízká hladina je velmi častá u osob s depresivní poruchou osobnosti
  • Snížení hladiny kortizolu [R]
  • Zlepšení pozornosti a mentálního výkonu [R], což můžete ocenit zejména po návratu z pracovní pauzy či procházky, práce vám půjde lépe od ruky a budete se lépe soustředit
  • Zlepšení paměti [R], která trpí nejen u osob trpících úzkostmi a depresemi, ale i u běžné vystresované populace
  • Zvýšení aktivity mozkových alfa vln [R, R], které jsou spojeny se stavem relaxované bdělosti
Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-4.png.

Zajímavé je pak pozorovat to, že většině lidí tyto benefity nepřinese volný čas, nebo procházky strávené v městském prostředí, které je plné tvrdých podnětů a stresorů a takový čas často vede spíše k prohloubení negativních stavů [R].


Vše se ale nemusí točit jen kolem psychiky, pobyt v přírodě přináší benefit i pro fyzické zdraví.

Už jen tím, že snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci a kortizol značně přispívá ke snižování rizika civilizačních onemocnění. Nezůstává ale jen u toho, pozorovat totiž lze i snižování celkové tělesné zánětlivosti a zlepšení imunitního systému (pokles záněntlivých cytokinů a zvýšená aktivace NK buněk – přirození zabijáci v první linii našeho obranného systému, které jsou klíčové pro posílení a správné fungování imunitního systému [R, R]).

Jednou ze zajímavých teorií, proč tomu tak je, je přítomnost a vdechování těkavých látek (esenciálních olejů), které se uvolňují z kůry, jehlic a listů stromů a z přítomných bylin. Pochopitelně tedy bude hrát roli i to, jakou dobu si pro procházku vyberete, opět se ale vracíme k benefitům spojení přírody a slunečního svitu, který umožňuje zvýšené uvolňování těchto látek.

Mindfulness a prohlubování pozitivních efektů

Mindfulness a prožívání přítomného okamžiku je v současnosti často skloňovaný, a často až znásilňovaný termín. Pravdou ale je, že něco do sebe má a ať už trpíte psychickými problémy, nebo jste v pohodě, ale rádi byste posílili svůj well-being, může pro vás být velmi přínosné.

A právě praktikování jeho technik – zejména dechových cvičení a meditace, ale klidně i jen klidného rozjímání za chůze, přináší hlubší propojení se svou podstatou, rozpouštění negativních myšlenkových vzorců a komplexů [R]. Klesá nepřátelskost, nové myšlenky se snáze dostávají na povrch a roste i celková spokojenost a životní energie. Tohle všechno může být velkým benefitem zejména v situaci, kdy nejste schopni být sami se sebou (to je bohužel situace běžná pro velkou část populace, která vyvolává neustálou potřebu fixace na ostatní lidi, věci a akci). Pokud se tedy chcete naučit meditovat, nalézt intuici, nebo jen utišit myšlenky, ideální bude, když začnete venku, na nějakém krásném místě.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je kopie-navrhu-clanky-blog-2.png.

Navození spojení sám se sebou vám pak pomůže v nalezení toho skutečného, vnitřního štěstí a stane se tolik potřebným odrazovým můstkem pro osobní růst, seberealizaci a naplnění.

Pokud tedy hledáte způsob, jak začít řešit psychické problémy, špatnou náladu, nedostatek energie, nebo chcete jen balancovat hektický životní styl, začněte třeba právě tady. Ne nadarmo je lesní a přírodní terapie nadějnou léčbou či spoluléčbou psychických onemocnění [R, R] a oceníte jí tím více, čím hůře se cítíte.